Ke komu vzhlížím

Nemám moc lidí, který bych obdivovala nebo je lépe řečeno měla za nějakej svůj vzor. Vždycky, když byla řeč o vzorech, divila jsem se, jak má každej v zásobě hned několik jmen, a mě by nenapadl nikdo. Ale ono se to časem vykrystalizovalo. Aktuálně jsou na mým seznamu čtyři lidi (samozřejmě kromě členů rodiny a dalších blízkých), ke kterým vzhlížím a kteří mě inspirují prakticky na denní bázi.

# Rocky

Rocky a s ním celej Sylvester Stallone. Myslim, že je na žebříčku mých top osobností až nahoře, protože nikdo jinej mě pro tu první příčku nenapadá. Rocky i Stallone jsou ukázkou, že když se chce, všechno jde, a inspirujou mě nejen svým přístupem k životu, ale i ve sportu. Když nemůžeš, přidej. Stallone i po sedmdesátce pořád tahá ty nejtěžší závaží a mně je vždycky sympatický, když mi někdo ukáže, že život nekončí vlastně nikdy a že tu sílu v sobě mám i já.

# Olga Šípková

Má moje hluboký sympatie za to, že otevřeně přiznala svoje problémy s depresí a že je zvládla. Potkaly ji v době, kdy na ni byl kladen velký tlak a kladla ho na sebe i ona sama. Musela být nejlepší. A samozřejmě je pro mě inspirativní i pro to sportovní založení... Jestliže mi Stallone dokazuje, že život nekončí v žádným věku, Šípková dokazuje, že sportovní život rozhodně nekončí ani s mateřstvím, protože například i během těhotenství předcvičovala aerobic.

# Olga Knoblochová

Paní, ke který se nedá nevzhlížet. Velká osobnost, která byla vždycky nesmírně činná a šla si za tím, co chtěla. Dnes je jí přes 80 let a pracuje pořád... Nevím, jestli je pro mě někdo v tomto ohledu inspirativnější. Jasně, Rocky.... Ale paní Knoblochová je žena, tak je mi po mnoha stránkách přece jen blíž. Mimořádně sympatický je mi i její názor, že ženská má chodit upravená. "Vstaňte dřív, abyste se stihla nasnídat, nalíčit a učesat. I manžel a děti chtějí mít krásnou maminku." Rozhodně si plánuju přečíst její knihu Lady Dermacol.

# Naďa Tomalová

Naďu Tomalovou nejspíš neznáte. Jde o majitelku sdružení Kočky SOS, které působí v Hodoníně. Nejen ona, ale kdokoli, kdo se rozhodne pomáhat zvířatům – a to i když se při tom nevyhnutelně musí obětovat – má můj nekonečnej obdiv. Kdybych vyhrála sto milionů, ona bude jedna z těch, kterým bez váhání pošlu třeba půl milionu, protože si to zaslouží. Zatím jí, respektive kočičkám, posílám každý měsíc aspoň pár korun, a když se u nich objeví nějaký náročnější případ, pošlu mimořádně i na to. Vím, že tady jdou peníze rozhodně na kočičky, protože se s okolím sdružení tak trochu znám. Každý by měl tyhle lidi podporovat, protože s obětavostí napravují to, co jiní svou nezodpovědností způsobili.

Když se mi bude chtít, napíšu druhej díl o tom, kdo mě znechucuje. To bude čtenářsky určitě neméně zajímavý, ale nechci bejt pořád negativní, chápete. Teď mi napište, jestli někdo inspiruje vás.