Na Karlštejně

Jak už jsem psala, víkend jsem strávila s přítelem v Praze (kdyby to někdo nevěděl, Praha je moje rodné město a miluju ji, ale teď bydlím s přítelem v Budějovicích). Sobotní ráno nezačalo úplně nejlíp, protože jsem zjistila, že jsem v Budějovicích nechala to nejdůležitější - foťák! Mně se z toho úplně zamotala hlava. Nakonec jsem zabavila aparát příteli, ale stejně to nemělo na to, když držím v ruce vlastní foťák. Ale pokusila jsem se nenechat si tím zkazit náladu.

Na Karlštejn jsme dorazili na první pokus! Bylo už krásný teploučko. Hned dole nás zastavil chlápek, jestli se prej nechceme svézt taxíkem. A že prej k hradu je to 2,5 km do kopce. Nejenže je to asi jen 0,5 km, ale navíc se nedá mluvit o nějakým kopci. Ten je dost strmý až ke konci, ale jinak to v pohodě vyšlápne i takovej lenoch jako já. Zvlášť když je cesta lemovaná stánky a voňavými restauracemi.

Zaplatili jsme si první okruh a prohlídka se mi moc líbila. Na začátku ale byla narušena rozeřvaným spratkem a jeho nemyslejícími rodiči, kteří zřejmě nemůžou vymyslet nic lepšího, než vzít dvouleté dítě na prohlídku do hradu. Průvodkyně je musela vykázat, protože ostatní účastníci začali být nervózní a také jsme přestávali slyšet výklad.

Pak už to bylo jenom dobrý. Víc než letopočty mě zajímají věci ze života, takže mě průvodkyně potěšila, když povídala o čtyřech Karlových ženách a na co která zemřela. Ta první na nějakou nemoc. Druhá při pádu z koně. Třetí při třetím porodu. A poslední - to byla ta, co uměla lámat meče - ta Karla asi přežila, protože si ho brala, když mu bylo 48 let a jí 16. Říkám "asi", protože jsem to neslyšela (řvoucí spratek).

Na zdech ložnice měl Karel IV. zelenou látku vyšívanou zlatem, která vážila 300 kg. Taky tam měl dvířka, která vedla k manželce do horního patra. A dala se otevírat jen z jeho strany, protože podle tehdejších pravidel žena za mužem přijít nesměla.

Trůn Karla IV. je mezi dvěma okny tak, aby mu nebylo vidět do očí, když s kýmkoli mluvil.

Naopak on měl dokonalý přehled o mimice člověka před ním. Prý dokázal skvěle odhadnout, jestli mu někdo lže.

Na konci prohlídky jsme viděli dvě koruny - svatováclavskou a římskou (?). Tou římskou si teď nejsem jistá. Říká se, že kdo si vezme na hlavu svatováclavskou korunu, i když mu na hlavu nepatří, do roka zemře. Sám Heidrich na to doplatil...

Po okruhu číslo jedna jsem musela přemluvit přítele k okruhu číslo dvě. Prostě jsem to musela vidět, i když je to drahý jako prase. A myslím, že to za to stálo. Druhý okruh probíhal hlavně ve velké věži. Ta je spojena s tou menší dřevěným mostem. Je dřevěný proto, aby se dal snadno strhnout nebo spálit, kdyby se nepřítel pokusil dobýt velkou věž a sebrat korunovační klenoty, které tam byly uloženy. Díky tomuhle mostu nebyla velká věž nikdy dobyta. Taky díky tlustým zdem, které byly tlusté 3-7 metrů.

Dostali jsme se do malé soukromé modlitebny Karla IV. Tam se modlíval celé hodiny. Ve zdi téhle modlitebny byla díra na dopisy - to aby poddaní mohli Karlovi podat zprávu, když bylo něco důležitého a zároveň ho přitom nerušili. V chodbičce, která do téhle modlitebny vede, jsou popsané zdi podpisy. Je tam Neruda a Rousseau. Víc podpisů jsem neidentifikovala.

Taky jsme se podívali do úplně spodních pater, kde byl původně sklad potravin. Byla tam strašná zima. A taky původní fragmenty z hradu. Různé kameny, oblouky... Taky dělové koule, které používali Husité a Švédové při dobývání hradu. A vrcholem prohlídky byla kaple sv.Kříže. Ta zlatem vykládaná. Je tam všechno původní - včetně 129 obrazů od mistra Teodorika. Jeden tam chybí, protože se prej prostě ztratil a nikdo neví kam.

Po prohlídce jsme se odebrali z hradu dolů do města. Cestou mi rupnul jeden pásek na sandálech. Takže jsem ho utrhla celej a teď mám na pravé botě dva pásky a na levé tři. Dost mě to štve, mám ty botky ráda.

Přítel se zastavil u jednoho stánku a koupil si asi tři kšiltovky. Ještě se mu zalíbila jedna vyšisovaná od slunce a tu nám prodavač daroval, protože jí prý stejně už neprodá. Potom jsme se usadili v restauraci Koruna, kterou doporučuju. Dala jsem si jako správnej buran smaženej květák a byl skvělej. Přítel měl polívku a zmrzlinu. V tý restauraci jsem se cítila opravdu dobře.

Karlštejn mě teda nezklamal, úplně super!

A po příjezdu domů jsem si hned lehla do postýlky. Kopýtka jsem měla uběhaný, takže to byla fakt slast! Víc takových víkendů!

A tady trocha romantiky - Karlštejn při západu slunce