Na Dobříši s důchodkyněmi

Tak tak, abyste si nemysleli, že jsem se o té dovolené jen válela a nakupovala, musím doplnit ještě výlet na Dobříš. Využily jsme s kamarádkou dne, kdy jí bylo trochu líp (byla totiž nemocná). Než jsme šly na prohlídku, najedly jsme se v hospodě - ani se neptejte, co jsem si zase dala (řízek). Na prohlídku s náma šla skupinka asi patnácti důchodkyň (nějaký zájezd), tak jsem byla ráda, že tam nebudou žádný děti.

Ale ono to bylo skoro horší. Důchodkyně v každé místnosti hodnotily teplotu vzduchu - nahlas.

"Teda, tady je určitě přes 30 stupňů."

"No, a tady už je líp."

"Fuj, tady je zase vedro."

"Tady je nejlíp z celýho zámku."

"Tady je nejhůř z celýho zámku."

Některé se ovívaly vějířem, jiné si plácly mokrý kapesník na šíji a další se potily nebo demonstrativně funěly.

Kromě remcání na téma "teplota v místnosti" si taky nahlas sdělovaly dojmy z vystavených předmětů a nábytku (přímo při výkladu). Taky bylo vtipné, jak jsme já a kamarádka šly z jedné místnosti poslední a za námi byla už jen jedna babča o francouzských holích a ta řekla:

"Jéé, když jdu poslední, to si tady můžu něco vzít, že jo."

Aby bylo jasno, já nemám nic proti důchodcům, naopak k nim chovám úctu a vadí mi, jak se do nich každý naváží a nejradši by je vymýtil z MHD i supermarketů. Jen jsem tady napsala, jaká byla prohlídka - protože tohle babičkovské remcání bylo tak jako tak její hlavní součástí.

Průvodkyně se tentokrát zdála opravdu profesionální. Vůbec se nestyděla a sebevědomě vykládala. Jen ke konci prohlídky už bylo trochu na závadu, jak nás pořád nechala něco hádat.

"A jestlipak uhodnete, která kamna jsou funkční a která ne."

"A teď mám pro vás hádanku - co asi znázorňuje těchto pět obrazů?"

"Kdo podle vás napsal ty bílé knihy?"

"Schválně, jestli uhodnete, kdo je na tom obraze."

"A teď - kdo z vás ví, jaký známý film se tu natáčel?.... No to není možné, že to nikdo neví... Tak já vám napovím, po parketách se tu klouzala čarodějnice.... no áno, Princezna ze mlejna!"

"A teď schválně - myslíte, že bych se vešla na tuhle postel?"

A pak nás ohromila tím, že ta postel, co vypadá strašně krátká, má ve skutečnosti dva metry. Jinak většinou všichni mlčeli, když dávala ty hádanky. Akorát jedna odpověď na jednu z hádanek stála za to.

"Kdo z vás uhodne, na co byl tento velký, metr vysoký baňatý předmět?"

"Dýmka," ozvalo se z davu.

Kromě mnoha dalších zajímavých informací mi utkvělo v paměti, že na zámku žila hraběnka, která proklínala pohledem, když měla pocit, že si někdo myslí něco špatného o Dobříši. Byl tam i její obraz a průvodkyně nám řekla, ať se na něj radši nedíváme, pokud se nám zámek třeba nelíbí. Důchodkyně se smály a průvodkyně potom vyprávěla, jak si z toho každý dělá srandu a hlavně puberťáci. No - já osobně mám k takovým věcem respekt.

Taky mě zaujalo, že na zámku nějakou dobu pobývala moje velká oblíbenkyně - Adina Mandlová. Byli jsme v místnosti, ve které bydlela. Byl to úplně obyčejný pokoj - vypadal jako v hotelu slabých tří hvězdiček. Jen prostá postel, obyčejný stůl i židle. Nahlédli jsme i do koupelny.

Na zámku je také zrcadlo, které plní přání. Prý se do něj musíte podívat, přání vyslovit a potom se celý rok nepodívat do žádného zrcadla, jinak se přání nesplní!

Interiéry zámku jsou opravdu luxusní a ohromující. Na to já si potrpím. A co teprv ta zahrada! Mám slabost pro francouzské parky, úhledně zastřižené živé ploty, květiny, fontány...

Po prohlídce začalo být kamarádce nevolno, a tak jsme se předčasně sebraly a jely domů. Jéé, když o té Dobříši teď píšu, úplně se mi vrátil ten skvělý dovolenkový pocit!