Amsterdam: V muzeu voskových figurín
Pokus číslo dvě dostat se do Amsterdamu. Bloudili jsme hodinu a půl a nikde jsme nenašli vhodné místo k zaparkování. Všude byly automaty na ty jejich karty a žádný na mince. Tak jako tak bysme se tam příšerně vydali z peněz, protože hodina parkování v Amsterdamu stojí 5-6 Euro. Podle průvodce jsem tátu navedla na nějaké parkoviště u Olympia stadionu. Tam byl konečně mincovník. Chtělo to po nás 11 Euro na celý den, ale my tolik mincí neměli. Zašli jsme do restaurace, která byla hned vedle, abysme rozměnili. Servírka hned věděla, co chci a obrátila oči v sloup.
Pak jsme si stoupli na tramvajovou zastávku. Lístky jsme si koupili u řidiče, hodinový stál 2,60 E. Nemají tam lístky "na cvaknutí" jako my, ale jsou to takové lístky s čipem a při nástupu se musí přiložit k označovacímu přístroji. Pípne to a lístek je označen. Při výstupu se musí označit znovu - tím se vlastně udělá check-out. Jeli jsme asi 25 minut, pak jsme se odhlásili a tím pádem nám na lístku zůstalo ještě 35 minut. Ale ouha - když jsme se vraceli zpátky a označili jsme při nástupu lístky, tak přístroj blikal červeně a vydával hnusný tón. Sami jsme si domysleli, že jedeme na černo a nevěděli jsme, jak je to možný. Udělali jsme přece přesně to, co nám řekl řidič v té první tramvaji.
Tramvaj nás dovezla na náměstí Dam. Tam je Královský palác a hlavně muzeum voskových figurín.
Fronta tam byla až za roh, ale kupodivu postupovala rychle. Když jsme konečně vstoupili do muzea, začátek výstavy se mi vůbec nelíbil. Bylo tam ponuro, nebyly tam celebrity, ale jen nějaké neznámé, strašidelně vyhlížející osoby. Já si vyfotila jen jednu, která mi byla příjemná, a to byla tato děvečka:
Jinak jsem se tam fakt necítila dobře. Potom jsme přišli do místnosti a tam teprve přišlo to nejhorší. Byly tam značky, kudy máme jít, ale zároveň tam byl obrázek prasklého srdce, díky čemuž jsem si domyslela, že to není nic pro kardiaky a hrozí infarkt. Nechtěla jsem tamtudy projít, bylo to za černým závěsem a návštěvníci, kteří se tam odvážili, vydávali šílený jekot. Začala jsem tam vykřikovat, že tudy rozhodně nepůjdu a že se bojím. Byla jsem fakt v prdeli. Pak táta objevil, že můžeme jít jinudy a tam už konečně byly celebrity a další známé persóny.
Jako první tu stojí Madame Tussaud
pise.cz/img/189652.jpg" alt="DSC09481" width="450" height="600" align="absMiddle">
Následuje Lenin
Nizozemská královna - poznali byste, že není skutečná?
Princezna Máxima
Lucciano
Winston Churchill - "Absolutely no sport. Když si můžu sednout, tak si sednu. Když si můžu lehnout, tak si lehnu." (odpověď na otázku, jak se mohl dožít tak vysokého věku)
Dalajláma a Nelson Mandela
Princezna Diana se jim moc nepovedla
Madonna - věděla jsem, že je malá, ale až tak malá - to jsem nečekala.
Výhled na náměstí Dam
Podle mě nejméně zdařilá figurína v celém muzeu. To prostě není Victoria!
Doutzen Kroes, holandská modelka
Elle McPherson - ultraštíhlá
Bob Marley
George Michael
Bon Jovi
Freddie Mercury
Prince. Pomoc! 
Michael - byl neuvěřitelně drobný a nevím, proč mu udělali tak smutný výraz.
Justin Timberlake
Robbie Williams - návštěvnice si k němu lehaly a fotily se s ním
Tady už jsme ve vyšší společnosti
Angelina se povedla, Brad už tolik ne
Einstein - seděl ve výšce asi 5 metrů a měřil podle mě cca 150 cm
Beckham
Sean Connery
Elizabeth Taylor
Obličej dokonalý
Pierce Brosnan
Charlie Chaplin
Marylin Monroe
Jůů, nosíme stejný lak!
Anthony Hopkins - taky mrňous
George Clooney - hodně povedenej, jako živej
Julia Roberts
J.Lo
Picasso
Rembrandt - vůbec jsem nevěděla, že byl tak pupkatej!
Vincent van Gogh
Mona Lisa
Salvador Dalí
Beyoncé
Já se chci taky takhle malovat! 
Fotila jsem tátovou zrcadlovkou, protože můj aparát je v interiérech úplně nemožnej.
Zajímavosti, které jsem si následně o figurínách přečetla, nemůžu nezmínit.
Všechny figuríny mají pravé vlasy. Ty se musí pravidelně mýt a znovu se na nich dělá styling. Některým figurínám se tak pokaždé dělá jiný účes. Vlasy se můžou i barvit. Jen vlasy zaberou při výrobě čtyři týdny! Potom ještě pět dní trvá jejich barvení.
Výroba jedné figuríny trvá několik měsíců. Nejdřív přichází živý model na přeměření. Nevím, jak se postupovalo, když se dělal model podle někoho mrtvého... Měří se všechno, co jde, aby figurína byla co nejpřesnější. Čím více bude figurína odhalena, tím déle její výroba trvá. Žena v minišatech zabere víc času než muž v obleku, kterému kouká jen hlava a ruce. Doba výroby závisí taky na póze, kterou bude figurína zaujímat. Vybrat odstín pleti je velmi náročné, ale tvůrci mají na výběr z několika set odstínů.
Figurínám se pravidelně pere oblečení a dává se jim nové. Každá figurína má několik šatů. Jak jsem zjistila z fotek v brožuře, ženám se navíc mění barva laku.
Související články
Komentáře
| RE: Amsterdam: V muzeu voskových figurín | beta | 19. 09. 2010 - 15:23 |
 RE(2x): Amsterdam: V muzeu voskových figurín |
empress | 20. 09. 2010 - 13:31 |
| RE: Amsterdam: V muzeu voskových figurín | sargo | 19. 09. 2010 - 17:15 |
| RE: Amsterdam: V muzeu voskových figurín | lvice | 22. 09. 2010 - 02:58 |