Holandsko: Haagské moře a večery v hotelu

Pořád jsme ten den neměli dost - nejdřív Madurodam, pak centrum města a ještě jsme si nemohli nechat ujít moře. Bohužel bylo zase strašně zataženo, takže se nám nenaskytl pohled na krásnou letní pláž, ale jen na burácející moře. Holanďanům to asi moc nevadí, protože tu bylo několik surfařů a plavců. Já mrzla v mikině a oni si v tom vichru lítali po pláži v mokrém neoprenu s lehkostí motýla.

I tady jsou plážové bary

Pláž s kolejemi od aut - fakt super

Několik bláznů v neoprenech

Kavička

Spratek si doma zapomněl plavky, tak se koupe v oblečení

Jak na vycházce - mně by na jeho místě umrzly koule...

Moře

Pobřeží v mlžném oparu

Další blázen

Všude stovky mušlí

Potom už jsme jeli na hotel. Trošku jsme si odpočinuli na pokoji, máma jako tradičně šla na WC, já si zapnula TV a dívala se na jeden holandský pořad TAKE ME OUT (Vem mě na rande), který jsem si tam stihla oblíbit hned první den. Sice jsem tomu prd rozuměla, ale obraz mi úplně stačil k tomu, abych zhruba věděla, o co tam jde. U stolečků stálo asi 30 mladých žen. Byl tam užvaněný moderátor a ten vždycky přivedl jednoho muže. Ten se představil a ženy už mohly mačkat červené tlačítko na svých stolečcích, pokud věděly, že s tímhle chlapem nechtějí nic mít už vod pohledu.

Zmáčkly třeba tři a jejich stoleček se rozsvítil červeně. Ostatní zůstaly modré. Potom pustili na plátně video - medailonek toho chlapa. Tam se ženy obvykle dozvěděly, jakou má chlap profesi. Nevím, co ti chlapi v medailoncích říkali, ale ženy většinou mačkaly červená tlačítka jak na běžícím pásu. Po tomhle videu zbyla třeba jedna žena nebo taky žádná a chlap skončil.

Pokud nějaké ženy ještě pořád měly o chlapa zájem, pustilo se většinou druhé video, kde o něm mluvili jeho kamarádi. Po druhém videu obvykle odpadly úplně všechny ženy. U jednoho chlapa tam video ani nepouštěli - místo medailonku se předvedl přímo ve studiu - udělal striptýz, protože byl striptér. Po jeho představení většina žen stále měla zájem. Na konci zbývaly čtyři a došlo k situaci, kdy si nevybíraly ony, ale on! Obcházel stolečky a zmáčkl červené tlačítko těm ženám, které nechtěl. Když se blížil k jedné z nich, tak ta říkala "neneneneneneeeeee!", ale měla smůlu - odpinknul jí. Tenhle pořad dávali každý večer. Kromě něj byly na ostatních programech různé vědomostní soutěže, jedna vypadala jako Milionář.

Když pořad skončil, odebírali jsme se vždycky dolů do lobby. Sedli jsme si do baru a já začala žhavit ten jejich "high speed" internet - uvozovky jsou tam záměrně, protože to bylo všechno, jen ne high speed. Lezlo to jako šnek. No a teď jsem pokaždé zjišťovala důležité informace pro výlet na druhý den. Přednášela jsem ty důležitosti rodině, ale ta mě vůbec neposlouchala a nereagovala. Obvykle byli vyřízení. A já snad ne?!

Docela je mi líto, že jsem si tu večerní atmosféru v baru žádný večer neužila, protože jsem vždycky musela surfovat, hledat otevírací doby, ceny, tipy + vztekat se nad tím, jak se to plazí. Horší bylo, když jsme na druhý den plán neměli a já musela nejdřív vůbec něco vymyslet, takže někdy jsem byla na tom internetu i hodinu a půl. Pak se mi obvykle vybila baterie v notebooku, bratr dochlastal pivo a šli jsme na pokoje.

Proběhla hygiena, pak se zhaslo a já jsem s mámou ještě do noci drbala naše známé. Máma má skutečně zajímavý okruh známých, takže bývá o čem mluvit. Taky jsme se jednou bavily o práci a o tom, co bych chtěla dělat a jak mám vůbec přežít těch 40 let práce přede mnou.