» zobrazit celý profil

rubriky:

Osobní zápisník
Nasranej zápisník
Jak na úzkost
Cestovatelský deník
Vzpomínám
Sranda
Tajemno
101 cílů

Mobilní verze

přihlášení

návštěvní kniha

archiv článků:

rok 2020
rok 2019
rok 2018
rok 2017
rok 2016
rok 2015
rok 2014
rok 2013
rok 2012
rok 2011
rok 2010

vyhledávání:

Dámičky v Kašperských Horách

cz/img/228120.jpg" width="680" height="510" align="absMiddle">

Hotelová restaurace. Maximálně příjemný a profesionální personál.

Čokoládovej dort s jogurtovou polevou a ostružinama.

Druhý den jsme vyrazily na hrad Kašperk, který je od hotelu asi 5 km. Ale nedojely jsme až k němu, musely jsme asi kilometr pěšky - úžasnou šumavskou přírodou. Já si z lesa a přírody obvykle na zadek nesedám (jsem městská holka, no), ale tady jsme šly s otevřenou hubou. Je to prostě nádhera.

Všude bylo spoustu pampelišek, ale jiných, než jaký známe z měst. Tady byly silné, mohutné, obrovské.

Pastva s ovečkama

Výhled od Kašperku

Stromy vysoký a rovný jako pravítko.

Hrad Kašperk - je nejvýše položeným hradem v ČR. Moje máma už by tam měla závratě. Z prohlídky si pamatuju nějaký zajímavosti. Hrad nechal postavit Karel IV. Taky nám tam řekli, se ženil už v 7 letech se stejně starou Blankou z Valois. V jeho době bylo zvykem jíst rukama, což je taky jeden z důvodů, proč se sklenice vyráběly s výstupky - sklenice potom z mastný ruky nevyklouzla (tfuj). Sklenice z týhle doby byly zelený, protože skláři tenkrát ještě neuměli vyčistit sklo od křemíku.

Hradní kočička - najednou se vynořila z lesa a hned ke mně!

Výhled z věže Kašperku - úchvatný, co?

Druhý den jsme vyrazily na hrad Švihov, ale dorazily jsme 10 minut po začátku prohlídky. Další byla až za tři hodiny. Tak jsme si to tam jen vyfotily a jely dál. Ani mě to nemrzelo, protože to místo na mě nepůsobilo moc dobře. Bylo mi tam divně.

Přesunuly jsme se do Klatov. A to byl asi nejlepší výlet za celou dobu. Obešly jsme si několikrát náměstí, koupily jsme si každá boty a zasedly do restaurace. Jak jinak. Všude, kam přijedu, se musím hned najíst.

Klatovská Černá věž

Výhled z restaurace Tep. Jídlo docela OK. Ale číšník maximálně zakřiknutý a stydlivý. Během oběda jsem si opálila pravou ruku a tchýně levou.

Sacher

  

Třetí den jsme jely na zříceninu Rabí. To je zase nejrozsáhlejší zřícenina v ČR. Má rozlohu víc než jeden hektar. Tohohle výletu jsme taky nelitovaly, moc se nám tam líbilo. Průvodkyně byla vtipná. Třeba řekla: "Jděte dál od tý zdi, padají tu kameny. Stoupnu si sem já, na mě to spadnout může a bude to jako pracovní úraz." Nebo jsme potom byli v takovým sklepení, jeden účastník prohlídky (chlapeček) mířil do jednoho zákoutí a průvodkyně řekla: "Tam bych nechodila, kamaráde, je tam spousta elektriky." Jako zajímavost si z prohlídky pamatuju, že ti nejstatnější muži měřili v 15.století jen 150 cm. Ano, vím, že společnost postupem věků "roste", ale úplně jsem si to uvědomila, až když nám to řekla. Taky proto byly na hradě všechny dveře malý a museli jsme se někdy i ohýbat. Na hradě je hladomorna, ale nikdo v ní nikdy nezemřel. Tehdejší lid si vážil života, a tak strkal vězně do hladomorny jen na týden nebo dva a dával mu chleba a vodu. Potom ho zase vytáhli. Vězeň tam byl ale v úplné tmě a taky tam byla zima. Navíc v tý hladomorně bylo okýnko, který vedlo do sálu, kde se jedlo a slavilo. Další zajímavostí na hradě je žumpa. Museli si jí postavit, protože hradní WC (tzv.prevéty) byly nad cestou, kterou používala i šlechta a nechtělo se jim tam brodit, že jo. Obsah žumpy se navíc používal jako munice proti nepříteli. Na hradě je taky na několika místech původní omítka.

Během prohlídky se hned vedle nás začali ocicmávat chlap a ženská. Ne že by se mi to líbilo, ale nic jsem neřekla. Ale tchýně se do toho opřela. Byli jsme zrovna v úzký chodbě a my vůbec neviděly, co průvodkyně ukazuje. Slyšely jsme jen výklad a viděly olizující se pár. Tak se tchýně zasmála a řekla: "Nechcete jít tady dozadu, abyste měli trochu soukromí?"  Ta holka řekla: "My nepotřebujeme soukromí:" - a tchýně: "Nevypadá to tak." A pak jsme se protlačily dopředu. Pár se nám až do konce prohlídky vyhýbal.

Ta díra vepředu bývala spižírna. "Místnost" za ní byla kuchyně.

Schody vedoucí na věž - cestou nahoru se mi dělalo špatně. Ta díra dolů - to byla obytná část hradu, ale dochovaly se jen obvodový zdi.

Nahoře na věži. Na poblití, co?

Výhled z Rabí

Z Rabí jsme jely do Sušice a tam jsme šly - do restaurace. Ale nic z hlavních jídel jsme si tam nevybraly, tak jsem si dala jen horký maliny a tchýně pivo. Jinak ale bylo v Sušici mrtvo, protože byla sobota, všechno zavřeno...

V pátek ráno jsme měli aqua-aerobik. Měl trvat hodinu a lektorka ho zkrátila na 20 minut. Pch, ee, eh. Ale aspoň těch 20 minut bylo zábavných.

Bazén v hotelu

Návštěvní řád u bazénu. Nezapomeňte se odvšivit a odblešit, než půjdete do vody.

Byly to dny plné zábavy, s tchýní jsme se pořád smály. Některý cvičenky ze skupiny byly studený čumáky, tak jsme si trochu střílely i z nich. Bylo nám jasný, že nás pomlouvají. Zeptaly jsme se instruktorky, odkud ta celá skupina i s ní je (pochopily jsme hned, že se navzájem znají) a ona odpověděla tónem, jakože je to přece úplně jasný: "No z Prahee." A to byla voda na náš mlejn. Od tý chvíle jsme s tchýní pořád měly něco s Praaahooooou, dělaly jsme si prdel a vymejšlely si pražácký vtipy (já jsem taky Pražák ). Když jsme jednoho dne odjížděly autem na výlet, dělala jsem si srandu, že doufám, že nás pozorujou z okna, aby viděly, jaký máme luxusní auto (s pražskou SPZ). A tchýně řekla, ať otevřu okýnko a dám rádio pořádně nahlas, ať vidí, že my nejsme jen tak někdo. Nakonec se ukázala ta jedna kyselá babča docela přátelská.

Taky nám asi ještě dlouho bude v uších znít, jak se instruktorka projevovala při cvičení - "ťuk, ťuk, ťuk" nebo to její slastné a požitkářské  "waaaaau". Nebo při cvičení zavírala oči a měla úplně blaženej výraz. Lekce měla fakt promakaný, komplexně se cvičilo celý tělo a třetí den ráno jsem se vzbudila s bolestí všech svalů. Aktuálně mě bolí jen pravý rameno. Myslim si ale, že jsem tam moc nezhubla ani nespálila kalorie, protože jsem se tam celý dny pěkně vyžírala. Ale nastartovalo mě to. Zvednu prdel a zase budu chodit na aerobik a ne jen na tu vibrační plošinu.

No jinak jsem si definitivně potvrdila, že zumba fakt není pro mě. Instruktorka zahrnula do aerobiku i nějaký zumba prvky a to bylo to jediný, co se mi na cvičení fakt nelíbilo. Trapný pohyby úplně maximálně! Tchýně měla stejnej názor. Ale jinak si myslíme, že ta instruktorka si mě a tchýni dost oblíbila, protože jsme v tý skupině cvičily fakt poctivě. Ty její ovečky z Praheeee stály vždycky vzadu a když jsem se náhodou při nějakým cviku otočila, bylo vidět, jak to flákají nebo cvičí jinak, a to vlastně kdykoli jsem se na ně podívala. Nejaktivněji cvičily dámy, co byly vždycky před námi a jedné bylo 75 let.

Zpět na hlavní stranu blogu