Zámek Jemniště, žvatlající průvodce, vedro atd.

Když kamarádka navrhla, abysme jako cíl našeho dalšího výletu zvolily Jemniště, řekla jsem "to je luxus" a bylo jasno. Fikaně jsem se chtěla vyhnout prázdninovým frontám na D1 a naplánovala trasu přes Kunratice, Jesenici, Kamenici, Benešov. Bohužel tento nápad mělo více lidí. Kdybych v autě neměla klimatizaci, asi bysme při úmorném trčení v hodinové frontě chcíply horkem. Cesta na Jemniště nám trvala dvě hodiny - za tu dobu obvykle dojedu z Prahy až do Budějovic. Myslely jsme, že možná ani nedojedeme a budeme to muset otočit.

Ale dojely jsme. Zámek se na první pohled zdá menší, než jak jsem ho viděla na webovkách. Před ním je krásná zahrada, všude růže a levandule. Uprostřed je fontánka. Už jen ten pohled je osvěžující.

První naše kroky vedly každopádně do restaurace. Pohlreichovi by se tam líbilo. Luxusní prostředí, na menu cca jen 10 hlavních jídel a jeden dezert. Rozhodla jsem se experimentovat a místo jídla, kterým nemůžu nic zkazit (řízek) jsem si vybrala kuřecí kousky s provensálským kořením a špenátem a bramborovými noky. Kamarádka si vybrala rizoto. Jídla vypadala na oko nevábně, ani tam nebyla obloha (opět plus u Pohlreicha). To už je holt ten luxus. Jídlo nemá vypadat líp než chutná, to je jasný. A tady je fakt, že to jídlo opravdu chutnalo tak, jak vypadalo, tedy tak nějak obyčejně a průměrně. Ne špatně. Asi nejsem tak úplně gurmet, abych posoudila, jestli to byl nadstandard nebo ne. V jídle jsem spíš buran, nejvíc mě oslníte hamburgerem a podobnými humusy. Ale cena teda nadstandardní byla, nechala jsem tam celkem 200 Kč.

Po jídle jsme si šly objednat prohlídku zámku. Ve skupince nás bylo osm, to jsem ještě neviděla. Na každém zámku, kde jsem byla, byly vždycky davy. Takže kdo oceňuje klid a nemá rád haldy turistů, Jemniště doporučuju.

Uvnitř zámku to bylo opravdu luxusní. Už se mi ale moc nelíbila ta vanilková vůně, co se tam všudypřítomně linula. Ale horší bylo, že průvodkyně moc neuměla mluvit. Povídala příliš rychle, a tak některá slova úplně zanikala nebo byla zkrácená.

Rozuměly jsme každé třetí slovo.

"Tady fíte intarzi, to je zdobení slonou." (tady vidíte intarzi, to je zdobení slonovinou)

"Neftýkejte se fstafených xponátů." (nedotýkejte se vystavených exponátů)

Škoda, že nedám dohromady více příkladů. Ještě si vzpomenu, že slečna ani jednou neřekla správně celé jméno sochaře Brauna ani většiny ostatních osob, o kterých mluvila. Krom toho si opravdu hodně šlapala na jazyk, takže hodně souhlásek nahradilo písmeno F. Nebojte, nebyla dementní, prostě se jen snažila mluvit rychle a celý projev se jí díky tomu zhroutil. V jedné místnosti třeba řekla hned na začátku, že na stolku jsou fotky a pak o nich mluvila. Na ostatních bylo vidět, že hledají ty fotky, protože vůbec nerozuměli, kde mají být. Mě by zajímalo, jestli se ta slečna slyší.

Po prohlídce jsme šly do parku. Když jsem došla k fontáně (obrázek vlevo), strčila jsem tam nohu. Kolem šla nějaká ženská a řekla "nestrkejte tam tu nohu, ať nám tu ta voda vydrží". Tak zaprvý mě pořádně urazila (copak moje nohy vypadají tak shnilý, že by mohly kontaminovat vodu ve fontáně?), zadruhý je to kráva a zatřetí je ta fontána snad její?

V parku jsme zahlédly taky bílé pávy. To jsem ještě nikde neviděla!

Potom jsme se zhroutily na lavičku a to znamenalo, že se náš program chýlí ke konci. Opravdu mi vadí, že nic nevydržíme. Jiný lidi našeho věku jsou určitě schopní být celý den na výletě a pak ještě propařit noc. Ale my jsme byly zase vyřízený už po pár mrzkých (čtyřech) hodinách.

Náš plán jít ještě po zámku na koupaliště padl. Místo toho jsme se šly ještě napucnout do nákupního centra v Praze a já jsem si tam koupila bambucký máslo. Dozvěděla jsem se totiž, že urychluje hojení kůže. A to já sakra potřebuju, protože si vždycky rozrejpu beďara, po něm zbyde kráter a po kráteru červený flek, který klidně nemizí ani po dvou měsících!! Máslo jsem hned otestovala a ráno jsem čuměla, že moje fleky jsou po jedné noci skutečně o poznání menší! Možná by bylo jednodušší nerejpat si držku, ale to už je taková moje obsese a závislost.

Bílý páv

 Fialová krása

Všudypřítomné obrovské růže

Tady jsme papaly.

Zámek ze zadní strany

Zepředu