Jsem zpět a bojuju s podovolenkovou depresí. Proč je každá dovo vykoupená tou depkou na konci?
Ale ta dovo byla prostě úžasná! Myslela jsem, že snad už nic nepředčí Kanáry, ale Ibiza je srovnatelná. Opravdu skvělý, snad nic mě tam nezklamalo a takhle si představuju zájezd.
Jen jsem si to já kreten opět kazila mým oblíbeným odpočítáváním dnů. Jak to odnaučit? Jak to udělat, abych si užívala opravdu každou minutu? Pořád jsem se tam bála, že to rychle uteče. Přitom proč se toho bát, když vím, že to opravdu rychle uteče? Ta jistota tam byla a přesto jsem se bála. Naplno jsem si tedy užila jen první a poslední den. Poslední den už se totiž nemusím bát, že to uteče, protože už to uteklo. Jsem debil, debil a hovado! Já si ani neuměla poručit, nešlo to. Dokázala jsem si to naplno užít jen v jedný chvíli - když jsem ležela na pláži, do hlavy mi duněla MP3 a v hlavě se odehrávaly ty moje příběhy. Myslím, že po Paříži budu mít neustále sluchátka na uších a hlavu v oblacích, jinak to tam taky proseru depkou z toho, že brzy pojedeme domů.
Ale první den byl tak úžasnej. Ještě teď si pamatuju ten pocit, kdy jsem stála po pás ve vodě a měla jsem úplnou euforii z toho, že mám ještě celý pobyt před sebou.
Fuck me, I´am famous - místní značka by David Guetta a nějaká Cathy. Značku jsem dosud neznala, ale na Ibize je fakt populární. Potkáte kdekoho v tričku s tímto nápisem, v plavkách nebo aspoň s osuškou. Ale není používán jen tento nápis, ale pro změnu třeba I will teach you how to fuck nebo Ibiza - eating, drinking, fucking.
Vybrala jsem na ukázku asi tak 40 fotek. Je to dost, asi to ještě zredukuju. Anebo ne? Já se vlastně nechci moc vykecávat, takže na Ibizu zavzpomínám formou fotoreportu. Možná to vezmu trochu neuspořádaně, ale omluvte mě, beru fotky popořadě tak, jak jsem je sem uložila... A nechci nějakou vynechat.
Třípalmí u hotelového bazénu.
Výhled z balkonu. Ale jen když jsme se koukli doprava. Jinak jsme měli před okny autobusové nádraží.
Supermarket
Doufám, že se v ČR dá sehnat mangovej sorbet. Protože jestli ne, budu muset jezdit na Ibi každej tejden. Nevydržím bez něj!
To nejdůležitější - naše pláž Des Canar. Já tvrdím, že jsme to na ní měli dvacet kroků, přítel tvrdí 50 metrů. Věřte prosím vás mně!
Pláž z jinýho úhlu.
Tohle je taky výhled z balkonu, v podvečer.
Taky výhled z balkonu
Tyhle svítící koule byly u hotelovýho bazénu.
A konečně tu máme ten bazén. Ani jednou jsem tam nevlezla, radši jsme chodili na tu pláž. Bazén využívala hlavně mládež z Velké Británie. Vysvětlí mi někdo, proč většina britských dětí nepoužívá plavky, ale koupe se výhradně v oblečení?
Ladným skokem jsme se ocitli v hlavním městě Ibizy - Eivisse. Byli jsme tam v noci a fotka ukazuje eivisskou dominantu nad městem. Tohle byl opravdu výlet za všechny prachy. 20kilometrová cesta trvala dvě hodiny, protože jsme po cestě nabírali další účastníky a v Eivisse byla potom zácpa. Když jsme ve tři jeli zpátky, myslela jsem, že zhynu únavou. Byla jsem tak unavená, že se mi chtělo řvát.
Tohle je výhled od dominanty výše na město a přístav Eivissy.
A teď už jinde jsme. Je to jiná vesnice. Es Canar, kde jsme byli ubytováni, ale trochu dál od hotelu.
Až jednou budu chtít skočit z útesu, skočím tady.
Chtěli byste mít na zahradě aloe veru?
Hippie trh, kterej se v Es Canar koná každou středu.
Zde vidíte obrazy namalované sprejem! Jeden obraz - pokud se s tím umělec moc necrcá - je hotovej do deseti minut.
Ještě trh...
Tady probíhá malování hennou.
Na trhu jsem si koupila tuhle vlasovou ozdobu. Prodavačka mi ukazovala, jak si s tím ten motanec udělám, ale mně to nejde! 
Noční Es Canar
Pláž v noci.
Tohle je karikaturista, maloval portréty zájemců každý den. Pořád byl kolem něj hlouček čumilů.
Pláž Cala Nova. Tam jsme se vydali asi čtvrtý den, abysme měli změnu.
To je ale vlnobití, je to skoro na poblití. Zasurfovali jsme si na matraci a taky se tu úžasně snilo.
Na téhle pláži byl růžovej písek...
Byla i trocha času na umělecké fotografie... Tahle je nejpovedenější. No né snad? 
Poslední noc...
Takhle vypadá to jejich autobusové nádraží, které jsme měli pod oknem. Ten hluk bych asi déle než týden nevydržela (vrčení motorů a řev cestujících do tří do rána), ale koukat se na to dalo.
Luxusní klub Jaracanda, kam jsme nakonec nešli. Vlevo v těch domečkách se povalovali lidi. Já bych tam šla taky, kdyby tam nebylo vidět přímo z ulice a nečuměl tam do těch domečků neustále houf lidí.
Místní kocour Motherfucker. Chtěli jsme si ho pohladit, ale kolemjdoucí nás varoval, že je to hajzl a občas seká. A pak nám prozradil i to jeho jméno.
Sbohem Ibizo...
Jo a ještě něco... Poslední den jsme byli v parfumerii a já tam zahlídla parfém od Dolce Gabanny - Impératrice. Nemohla jsem odejít bez očuchání, samozřejmě. A ta vůně mě úplně uchvátila. Důkaz, že jsem hodna toho jména!
