Paříž: Eiffelova věž a Vítězný oblouk

To je hrozný, jak člověk půlku hlášek zapomene dřív, než se dostane k PC... Proto sem chci rychle něco sepsat, páč počítám, že po návratu domů si budu pamatovat teprve úplný nic.

V neděli jsme dorazili do Paříže ve večerních hodinách. Navrhla jsem, že se půjdeme projít po okolí a táta hned nadšeně naplánoval výstup k Sacre Coeur. 2,5km. Takže vyřízení po cestě jsme si ještě dali pěknou túru. Z kopce, na kterém je Sacre Coeur, jsem viděla krásně osvětlenou Eiffelovku. Tři světla se otáčejí kolem její špičky - jako na majáku. U Sacre Coeur jsme se se ségrou na chvíli vzdálily od rodičů, tak na 5 metrů. A hned nás tam oslovil nějakej chlap, tak kolem třicítky, normálně, možná i atraktivně vypadající. Já jsem na něj nereagovala a čekala jsem, že mu dojde, že má dát pokoj. Jenže nedal, tak se s tím ségra nemazala a řekla mu "fuck off". Chudák otevřel hubu, řekl "what?!" a já smíchy málem upadla. Od katedrály jsme šli na třídu, kde je mimojiné i Moulin Rouge. Nebyl to nejlepší nápad, protože v noci tahle ulice ožívá všemožnými živly. Je tu jeden sexshop vedle druhýho, dokonce i "masážní salony". Cestou vás zastavují černoši a nabízejí trávu. Nutili jí i tátovi!

Další moje postřehy...

Už je tady podzim. Hodně spadané listí, daleko víc než u nás a ve vzduchu svěží vítr.

Na ulicích i silnicích vládne docela chaos, na silnicích spíš dokonce anarchie. Každej si jede, kam chce a ostatní klidně počkají. Na náměstí Charlese de Gaula jsme koukali jak péro z gauče. Tohle je vlastně takový obří cca šestiproudý kruháč a já vůbec nechápu, jaktože se tam nestane nehoda aspoň každou minutu. Přednost, jak to tak vypadalo, měli vjíždějící. Prostě přednost zprava.

Vítězný oblouk. Víte, že pod tím obloukem za války proletěla stíhačka?

Pod Vítězným obloukem... Impozantní!

Náměstí Charlese de Gaula. Mraky jak v Holandsku.

Jako ženská sleduju outfity ženských a vlastně i chlapů. Hodně chlapů tu nosí semišové polobotky. U ženských si zatím všímám toho, že většina z nich je dobře vystajlovaná, ale má zazděno příšernými botami. Jedna měla dokonce i crocsky. Hodně žen tu nosí taky běžecký boty. To já bych vzala fakt jen do tělocvičny nebo na běhání... Některé byly ale tak dobře oblečené, že bych je nejradši tajně vyfotila, ale ono to často tajně nešlo. Obecně bych řekla, že zatím skoro vždycky byly lépe oblečené černošky než bělošky.

První den jsme si dali túru k Eiffelovce. Samozřejmě po vydatný snídani - napucli jsme se francouzskou bagetou, sýrem a rajčatama. A budeme muset asi brzy zjistit, kde se dají sehnat lístky do metra, jinak se tady těmi túrami úplně odrovnáme. Ženská v trafice nám řekla, že máme jít do metra a tam jsou ty lístky k prodeji, ale tam jsme byli a nikde žádný okýnko ani automat.

Eiffelovku jsem čekala daleko vyšší a více ohromující. Takže první dojem z ní mě spíš zklamal. Ona je prostě malá. Nejdřív jsme vystáli frontu, asi tak hodinu. Ve výtahu jsem se dívala do země, ale v patrech už jsem se nebála. Jenže jsme zase stáli fronty na výtahy, z druhého do třetího patra a pak i směrem dolů, málem jsem tam zmrzla a to jsem byla docela nabalená. Cestou dolů se vedle nás poblil jeden chlapeček. Já si vůbec nevšimla, že blije. Až při dojezdu dolů jsem viděla tu šavli a moje poblitý nohy, ségra byla též ohozená. Vyběhly jsme z Eiffelovky v lehký hysterii, spotřebovaly jsme mámě všechny kapesníčky a vylily jsme na sebe všechnu vodu, co jsme měly u sebe. Fakt humáč.

Výhled z 2.patra Eiffelovky: Sacre Coeur.

Řeka Seina.

Pohled na Eiffelovku z jejího 2.patra.

Paříž. Ty mraky zase...

Řeka Seina ještě jednou.

Moderní čtvrť La Defénse.

Vítězný oblouk z 3.patra Eiffelovky.

Z mostu, který vede k Eiffelovce...

Pak jsme se celí zmožení došourali do kavárny a následně do hotelu. Táta zalezl do svýho pokoje, ale ségra s bráchou šli ke mně a mámě na pokoj a řezali jsme se smíchy. Máma nejdřív nemohla najít nůž, který si vzala z domova a obvinila z krádeže pokojskou. Mysleli jsme si, že ho odnesla třeba z bezpečnostních důvodů a že je třeba zakázáno mít v hotelu nůž. Nadávala jí do ženskýho ohanbí (bez přítomnosti pokojský samozřejmě) a potom ten nůž našla v kabelce. Celý den tahala kuchyňskej nůž s sebou.

Co budeme dělat zejtra, to nevím. Nemáme zjištěný metro a naše cíle jsou daleko. Heh. Ale nejdřív se na to musíme vyspinkat. Dobrou noc!