Náš ski výlet 9. března vyšel a bylo to skvělý. Ráno jsme se teda pohádali, bez toho se žádnej výlet nemůže obejít. Ve 12 jsme dorazili na Zadov, bylo dobrý počasí a ještě k tomu málo lidí. Nad svahem jsem zjistila, že se bojim. Přítel vypadal stejně. Udělala jsem si šest oblouků, z toho při každým oblouku doprava jsem sebou řízla. Potom už jsem si vzpomněla, jak se to dělá a neupadla až do večera ani jednou. Přítel už se potom taky osmělil a spustil se na svah. Dostal se do toho brzo, jezdil potom rychleji než já, ale taky víc padal. Já jsem si jezdila rekreačně.
Tak tady jsou ty panorámata.
Sníh byl vlastně jen v areálu. Jinak všude kolem roztáto.
A už jsme úplně nahoře, to jsou teprv panorámata! Výhled úžasnej. Mrzelo mě jen, že nevim, na co se vlastně koukám. Co je to tam za města a za kopce..
V neděli jsme jeli na noční lyžování a to bylo horší. Foukal vítr a mrholil sníh, to bylo fakt strašný. Lanovka byla mokrá, tak jsme měli mokrou i prdel. Když jsme pak jeli domů, měla jsem pocit, jak když sedim v louži, ale když jsem se doma svlíkla, zjistila jsem, že kůži mám kupodivu suchou.. No a jak padalo to mrholení, tak to sekalo do ksichtu, měla jsem ho úplně zmrzlej, bylo to fakt nepříjemný. Aspoň bylo na tom Zadově sotva 20 lidí, takže pohoda. Vydrželi jsme tam s přítelem nejdýl a odcházeli poslední. V noci jsem ale nemohla spát, bolela mě hlava z toho mrazu tak podivně, že se mi z toho chtělo i blinkat. No vůbec jsem se nevyspala a ráno jsem ještě pohledem do zrcadla zjistila, že mám na obličeji červený fleky, zřejmě omrzliny! Naštěstí jsem to makeupem zamaskovala, protože jsem vypadala, jak když mi někdo nabančil. No, nemůže bejt pořád posvícení (= dobrý počasí).
Stanice Zadov
Zde můžete vidět mého partnera.
Tahle široká pláň mě bavila nejvíc.
