Článek První sezení s koučkou
Komentáře k článku: První sezení s koučkou
cukrenka®svetu.cz: Vždycky mě zajímalo jak to u takového kouče probíhá, takže už teď se těším na další článek.
Zjištění v tom pravém slova smyslu...jo, teďs na to kápla. Umět všechny ty chytré myšlenky aplikovat v praxi, skutečně si je uvědomovat a mít je na mysli dlouhodobě...no neskutečný problém.
Např. všude se radí ať myslíme pozitivně. Fakt nejsem takový machr, abych ovládala své myšlenky. Navíc - moje mysl je neustále zaměstnána nějakými myšlenkami, navazují jedna na druhou a jsou k nezastavení (Fakt se musím naučit správně meditovat, kua.). Nikde tam nevidím žádný prostor pro nějaké třízení myšlenek a nechávání si jen těch sluníčkových.
Když mě přepadnou chmury, nedokážu si říct: "Fuj to je ošklivé, vůbec na to nemysli."
A když už jsme u toho, hrozně nemám ráda větu:"Nepřivolávej si to." To na tu hroznou alternativu začnu myslet ještě víc.
Btw tvůj bývalý šéf je za to co řekl kus vola, doufám, že sis z toho nic nedělala. 
imperatrice: Mně se ulevilo, když instruktor na Kypru řekl, že se nemáme snažit násilně zastavovat mysl. Máme jí od toho, aby myslela. A je v pořádku, když myslí neustále. Jak je to s tim pozitivním myšlením, sama doteď nevim. Na jednu stranu je hovadina myslet furt pozitivně a zahánět negativní myšlenky je (aspoň u mě) docela nemožný. Musim počkat, až to všechno dovymyslim a teprve pak se chce těm negativním myšlenkám odejít. Ale předcházet se tomu částečně dá. Např. nemít čas. A celkově mít naplněnej život, že jo. Nechodit do debilní práce atd, no to bysme tady byli dlouho.
Ale každej si v sobě neseme balík různých přesvědčení, koučka tomu říká metaprogramy a prej je jde změnit. Pravděpodobně se k tomu dostaneme. To je poznámka k tomu ovládání myšlenek. Mozek lze přeprogramovat. Jen teda ještě nevim jak. Čimž teda ale neřikám, že jde úplně vymýtit negativní myšlení. To asi ne.
Když mi šéf řekl tamto, řekla jsem, ať se opravdu nebojí, že já bych ještě někdy chtěla dělat TOHLE. Nebo tak něco.
cukrenka®svetu.cz: Na jednu stranu je hovadina myslet furt pozitivně a zahánět negativní myšlenky je (aspoň u mě) docela nemožný. - U mě taky, buď v klidu.
Oplatilas mu stejnou mincí, to se mi líbí.
eithne: Já se jí třeba vůbec nedivím, že tě chválila, že jsi skvěle spolupracovala. Kdyby tam měla mě, tak bych sice dělala všechno, co by mi řekla, ale asi bych to nedokázala brát vážně - jsi opravdu dokonalá cílovka podobných cvičení. A to je super, protože to nikomu jinému než cílovce pomoct nemůže.
A přitom si jsem jistá, že se s psychikou pracovat dá. Když to převedu na situaci, kterou znám, tak na dálkových pochodech je oblíbená fráze "od určitého momentu to není o fyzičce, ale je to v hlavě" - což je přesné, ale já se k tomu dopracovala hrozně pomalu.
Strašně držím palce, aby výsledky splnily tvoje očekávání, budoucí novinářko / televizní hlasatelko / podnikatelko Impératrice 
imperatrice: No jo, ona mi řikala, že koučing neni pro všechny. Někdo na ty otázky prej prostě odpovídat nedokáže, neví.
A díky za přání, opravdu si od toho hodně slibuju. Jinak bych už byla zralá na mašli.
jarmik: Zajímavá reportáž - díky
Myslím, že ten koučink nemůže dopadnout špatně. Pokud má člověk možnost udělat krok zpátky, podívat se s odstupem a porovnat si hlavu, mělo by to pomoct se pak neutopit v detailech, až dojde na konkrétní boj
lentilka®sdeluje.cz: No vidíš. A zrovna ty jsi na mě nepůsobila jako někdo, kdo má problémy se sebevědomím.
Taky se těším na další reportáž. Jako makat na sobě je ta nejtěžší práce vůbec, ale rozhodně se vyplatí.
imperatrice: Nemůžu říct, že bych měla úplně mini sebevědomí. Já ten stav popisuju tak, že ho mám nižší, než bych měla mít. Prostě že se podceňuju, stejně tak svoje zásluhy, výkony a úspěchy. Přitom třeba za to zhubnutí bych si měla uspořádat oslavu co tejden. Místo toho si řikám, že to zas taková dřina nebyla. 
Přitom jo.
jen: Ahoj, to zni opravdu zajimave, hlavne to cviceni s hodnotama. (Ja delala kdysi podobny test pres internet a myslim, ze mi vysla na prvnim miste nezavislost Docela me prekvapuje, ze sis stoupla na sestku, z blogu nepusobis jako nekdo s nizkym sebevedomim. Drzim pesti, at ti koucing hodne da! J.
imperatrice: Nezávislost byla taky jedna z mým hodnot a myslim, že jsem jí uvedla jako důležitou v partnerských vztazích.
Možná jsem víc než "šestka". Ale podceňuju se, ehm. Je teda dobře, že tady nepůsobim jako někdo s nízkým sebevědomím, možná aspoň pro tebe. Někde si věřim a někde ne. Např. bych se vůbec nestyděla zpívat nebo tancovat před lidma. A naopak bych nejradši někam zdrhla, když jsem třeba musela uvést klienta.
sargo: Pěkné, pěkné! Já bych z toho určitě zdaleka tolik vytlouct nedokázala. Teď ještě se rozhoupat k patřičným akcím dřív, než drive sebepoznání vyprchá
imperatrice: Jo, jen co ty akce budou určeny.. Zatim je to spíš jen o tom sebepoznání. Ale příště (v pátek) už na to možná dojde.
tlapka: "když mám kolem sebe své blízké (což mám furt), mám nutkání je obeznamovat se svými plány a konzultovat je s nimi. Ptát se jich, co si o nich myslí. Potřebuji jakoby jejich potvrzení, posvěcení, schválení. Mám strach, že můj úsudek sám o sobě nestačí. Potřebuju vědět, že oni nebudou mít nic proti" - hernajs, to jsem celá já! 
Fakt zajímavé, vidět, jak to u koučky probíhá, když dneska už to má až hanlivý nádech. Já to pořád beru jako součást regulérní psychologie a jsem ráda, že koučing může opravdu pomáhat. Nevím, jestli bych já uměla přistoupit na tu hru a otevřít se...
Bylo by super, kdyby to s těmi médií, třeba i s tou Novou (i když, to jejich dramozpravodajství, no ), vyšlo. Cestičky tam vedou. Na workshopech, co jsme se jich účastnili se školními časopisy, jsme mluvili se spoustou žurnalistů - a nikdo neměl vystudovanou žurnalistiku, prostě měli co říct a dostali k tomu prostor. Být tebou, zkusím rozeslat pár článků. Co tady vídám, materiálu bys měla habaděj.
imperatrice: Psala jsi, že jsi bačkora a vyhovuje ti to, tak se tě musim zeptat, jestli ti vyhovuje ten pocit, že jsi vnitřně nucena svoje plány konzultovat. Mně to právě hodně vadí. :/ Jen doufám, že mi tohle nebude výraznější překážkou, až ten svůj cíl definitivně pojmenuju a půjdu si za ním. Prostě budu muset vydržet a informovat okolí až ve chvíli, kdy budu mít nějaký kroky za sebou. Chci je stavět před hotovou věc, abych jim nedala šanci mě odradit. Bohužel vždycky je tu riziko, že budou mít pochybovačnej názor, kterým se nechám srazit. :/
S tim koučingem máš pravdu, obecně o něm nepanuje nejlepší názor. Přitom pochybuju o tom, že má většina lidí představu, o co vlastně jde.
A nevim, jestli by články z blogu mohly sloužit jako příloha žádosti o zaměstnání. Třeba zrovna jo, ale asi nejsem úplně schopná to posoudit. Je to spíš deník, nesnažim se příliš o nějakou oficiální formu.
tlapka: Vezmu to odzadu:
Články z blogu přímo ne, úpravu by to asi chtělo na míru, ale jde spíš o ty náměty - máš co říct. Vezmi si jen svůj cestovatelský deník, ten je skvělý. Nebo i tahle zkušenost s koučingem, protože opravdu hodně lidí (včetně mě) má o něm evidentně pokřivené představy. Myslím, že je to zásluhou médií. Když se koukneš na idnes, tak se koučové věčně k něčemu vyjadřují a jsou o nich články. Začalo to osobnostním koučingem, pracovním a sex-koučingem. A dnes vzniká dojem, že se dá koučovat ohledně všeho včetně naprosto banálních činností, což koučing jako takový dehonestuje. Asi před dvěma měsíci jsem někde v nějakém časopise u kadeřnice viděla "módní koučku". A to pro mě vyznívá přeci jen jinak než "módní poradenství". Jak říkala naše angličtinářka při výuce synonym "jemná nuance odstínu významu tam je".
A teď k bačkoře a nucení konzultovat. Bačkora jsem spokojeně ze své vůle,od své přirozenosti. Hledám nejméně dobrodružnou cestu se zadními vrátky. Proto třeba studuju u nás v Ostravě, i když si věřím, že bych se dostala na školu s lepším jménem (upřímně, teď už vím, jak to klame, spolužačka z UPOL otevřeně uznává, že je tam nedrtí tolik jako tady). Nerada cestuju do vzdálených cizích míst nebo jdu někam, kde nikoho neznám. Stačí mi mít s sebou někoho známého a jsem v pohodě. Tady mě poznamenaly moje zdravotní problémy a omdlévání, bála jsem se, že někde zůstanu bez pomoci. K takovému jednání souhlas nepotřebuju, to mám prostě v sobě a jsem spokojená, když se nepřemáhám k tomu držet krok s ostatními. Ta nutnost konzultovat ale trvá. Když to vezmu na tu školu - bačkora rozhodla, půjdeš na OU. A zbytek mé osobnosti měl pak hrozné dilema, na který ze 4 oborů po přijímačkách jít. Váhala jsem nakonec mezi dvěma, pořád jsem to s někým probírala a doufala, že mi řeknou, že obojí je v pohodě, nezklamala jsem očekávání a budou mě brát s respektem, i když bych mohla jít na "prestižnější". Máš pravdu, mám s tím problém a vadí mi to. Na druhou stranu jsem se v tomhle právě od nástupu na VŠ zlepšila, tam se člověk fakt naučí myslet sám za sebe. Už jen strategii na zkouškové si musím zvolit sama, tam nemá cenu konzultovat. A taky ve vztahu (5,5 let), tam musí být člověk rovnocenný, aby měl co dát. Taky motivace. Takže: ano, z principu mi to vadí, ale myslím, že se v tomhle zlepšuju, takže jsem na dobré cestě.
imperatrice: Koukám, že mi tady uniknul tvůj komentář..
Bačkora jsi asi proto, že je to pro tebe pohodlnější cesta. Já mam taky problém sejít z pohodlný cesty a určitě nikdo v tom nejsme sám.
Teď jsem moc ráda za to, že mám vedle sebe tu koučku, protože nebýt jí, nevím, jestli bych se vydala na cestu křovím, kterou si musím sama prosekat. Nejsem moc vytrvalá, málo věcí dotáhnu do konce a dost možná bych to opět vzdala nebo ODLOŽILA. Takže jsem ráda, že na mě někdo trochu/hodně tlačí.
Časem vyrosteš. Nejspíš ve chvíli, kdy najednou budeš chtít víc. A nepůjde to jinak, než odhodit bačkory!