Fotoreportáž: Červená Lhota

V sobotu jsme vyrazili na Červenou Lhotu. Ale vyjeli jsme strašně pozdě. Víc to nebudu rozebírat, protože bych musela někoho zabít. Potom jsme 4x zabloudili, protože ON je mizernej navigátor. Neumí číst v mapách, věřili byste tomu? Dokonce jsme se ocitli na polní cestě! Když jsme konečně dorazili, tak tak jsme stihli jednu prohlídku. Byly ještě dvě, ale vzájemně se kryly (což je fakt dobře zorganizovaný, že?). Navíc bylo hnusně. Sice nepršelo, ale bylo zataženo. Fotky proto stojí celkem za houby. Slunce vylezlo jen na malou chvíli. Po prohlídce jsme šli na langoše. Byl opravdu hnusný. Když přítel komentoval jeho chuť a aroma, připomínal mi Pohlreicha. Šli jsme si spravit chuť zmrzlinou, ale taky nic moc. Ten den byl celej na nic. ON měl špatnou náladu a já v důsledku toho taky.

Prohlídka ale celkem šla. Průvodce byl sympatický. Ale jak jsem měla špatnou náladu, nějak jsem to nedokázala ocenit. Přišlo mi, že mluví jen o tom, co je z jakého století nebo roku. Čili už z toho nevím nic. Interiéry byly tmavé, protože jsou tam malá okna a světlo se tam proto moc nedostane. Působilo to tam na mě dost depresivně. Mívám na zámcích a hradech podivné pocity. Takové morbidní. Věřím, že duchové lidí, co tam žili, se tam pořád zdržují. A představuju si, že kdybych tam musela strávit noc, zešedivěla bych hrůzou.

Ukážu vám pár fotek - těch nejlepších. Ty oranžové květy omamně voněly. Už z dálky.