Na víkend se z nás stali chalupáři. Jela jsem totiž s přítelem k babče. Mnoho let jsem tam nepřespávala, nechtělo se mi tam totiž trávit moc času, ale na starý kolena asi měním názor. Těšila jsem se na ten klid a internetový ticho (on tam internet je, ale musela bych volat strejdovi, co je tam za heslo atd, no náladu jsem na to fakt neměla). A protože nebyl ani internet, neměla jsem vůbec potřebu PC zapínat, ani kvůli hrám nebo seriálům a to je dobře. Ještě pár dní bez toho krámu a zvykla bych si fakt dobře. Je to akorát zloděj času a kolikrát se tam člověk bez varování dozví věci, který nechce vědět. Vůbec nejlepší je vypnout všechno, nečumět ani na TV a už vůbec ne na zprávy. Bejt nových informací prosta a přinese to nevídanej klid!

V sobotu jsem byla s přítelem na svatbě, pro mě to byla vůbec první svatba v životě. Koupila jsem si na to šaty (neb tohoto druhu šatstva v mém šatníku nebylo), půjčila kabelčičku a i další přípravy jsem pojala poctivě. Jen ty šaty jsem žehlila půl hodiny. Ale to jen proto, že mám asi blbou žehličku. Ráno jsem se taky chystala pečlivě, kvanta času u zrcadla jsem si opravdu užila (protože ve všední den se líčím hrc prc ve stresu a to mě nebaví) a cítila jsem se skoro jak když se mám vdávat já sama. Dokonce mi pořád hrál v hlavě Canon in D, kterej se na některých svatbách používá místo Pochodu.

Aby se pořád neutrácelo na Chodově, dojely jsme si s kámoškou na výlet do Mělníka. Vůči tomuto městu jsem měla předsudky. Nic jsem o něm nevěděla a představovala jsem si, že je to malá obec zajímavá akorát tím, že se tu slévá Vltava do Labe. Ale překvapilo mě to tam, protože se mi tam moc líbilo.

Je to ostuda, ale nedopsala jsem články o Holandsku ani o Paříži. Rozhodla jsem se, že je třeba to napravit, než všechno zapomenu definitivně.

Už je to asi tři týdny, co jsme s Kozlem byli v ZOO. Těsně potom jsem tak nějak začala nezapínat notebook. A proto dávám post až teď. 

Hlídal tlupu.

Protože jsem na horách částečně překonala strach ze sedačkových lanovek, vydali jsme se na Kleť. Na tenhle kopec koukám z okna. Tak bylo na čase se naopak z Kleti podívat domů. Bohužel i když bylo jasno, nebylo zcela jasno. Na rozhledny se vyplatí jít jen když je nebe stoprocentně modrý. V sobotu bylo takový mléčno.

...aneb není nejlepší nápad jít lyžovat, když už je tu jaro. Sníh nám tál přímo pod nohama, navíc byly sjezdovky zrytý jak od prasat. Podle mě by rolba měla vyjíždět minimálně každou hodinu. Moc jsme si teda nezalyžovali, stálo to za prd. Místo lyžování jsme se snažili jen nějakým způsobem dostat shora dolů.

Náš ski výlet 9. března vyšel a bylo to skvělý. Ráno jsme se teda pohádali, bez toho se žádnej výlet nemůže obejít. Ve 12 jsme dorazili na Zadov, bylo dobrý počasí a ještě k tomu málo lidí. Nad svahem jsem zjistila, že se bojim. Přítel vypadal stejně.

Tady (foceno od Pražského Hradu) se vždycky snažím vymyslet, kde vlastně se nachází naše obydlí. Je to někde mezi sv.Ludmilou (dvě špičky na horizontu zhruba uprostřed) a dvěma vysokými komíny, které jsou též na horizontu vpravo od Ludmily. Ty komíny jsou u Kauflandu v Michli.

To byl ten den, kterej jsme maximálně využili. Večer jsme šli ještě na plavbu lodí po Seině. Stihli jsme tam pěkně vymrznout, ale já jsem zvyklá. Musim se otužovat, ne?