Poslední dny jsou pro mě ve znamení nudy a připadá mi, jak kdybych byla doma už několik let a ne 3 tejdny. Čím víc času mám, tím hůř si dokážu najít náplň a nějak rozumně s tím časem naložit. Možná že kdybych neměla notebook, nějakou aktivitu bych našla hned. Jenže k tomu sednete a hodiny letí... Na druhou stranu internet potřebuju, teď teda určitě, protože si hledám různý články a materiály důležitý pro můj další rozvoj.

Loni jsem se tu asi zmiňovala, že jsem byla účastníkem Akademie návyků, kterou otevřel Pavel Říha. Tak teď si znovu sjíždím ty videa a navíc je pro mě tenhle člověk sám o sobě inspirativní... Připadá mi, že cokoli si usmyslím, to nakonec dokážu. Jako on. Kdysi byl pomalu tam, kde já, prostě tam vidím hodně podobností. Vystudovala jsem dva obory, který mě prakticky nezajímají a pochybuju, že bych se jedním nebo druhým někdy živila. Škola mi je dokonale zhnusila. Do toho jsem teď doma a docela rychle jsem sklouzla k uléhání třeba ve 3:00 a vstávání ve 14:00. Dyť to neni možný!! Jediný pozitivum je, že toho aspoň přes den tolik nesežeru, když toho tolik prospím.

I díky těm videím od Pavla Říhy se mi podařilo se znovu nakopnout a už dneska jsem udělala docela velkej kus "práce", kdy jsem si naplánovala další dny, vyhledala další informace, který potřebuju, jako třeba o tom, jak začít podnikat. To ale není prvním krokem, nejdřív totiž musím přijít na ten svůj cíl. "Přemejšlim" o něm už spousty let a pořád ho nemám. Jak je to možný?!

Tutanchamonova hrobka zůstala narozdíl od mnoha jiných hrobek faraonů 3000 let neobjevena. Odolala nájezdům vykradačů hrobek, jejichž stopy byly u vchodu znát, ale nikdo z nich vstup do hrobky nenašel. Až v roce 1922 jí se svým týmem objevil amatérský archeolog Howard Carter. Hledání mu trvalo 15 let. Tomu, jak to v hrobce vypadalo, se věnuje výstava na Výstavišti v Holešovicích.

Pár fotek...

Plán hrobky - Tutanchamon byl pohřben se spoustou zlata, dalšími poklady a výbavou a sám byl uložen v šesti obřích schránách vložených do sebe a ještě ve třech sarkofázích. Jako matrjoška.

Modely schrán, kterých bylo celkem šest. Tady vidíte ty čtyři menší. Jedna byla vložena do druhé.

Vzadu největší sarkofág, vpředu prostřední sarkofág...

...a tady model vnitřního sarkofágu, vpředu jeho horní víko, vzadu otevřený i s modelem mumie.

Pohled na mumii

Pod zlatou maskou byla schována Tutanchamonova hlava, jak jinak. Mimochodem vyšetřením na CT se zjistilo, že při vyzvedávání mumie z hrobky jí byla hlava utržena - a nejen ta. Taky ruce v zápěstích, chodidla a poškozena byla i pánev. To vše způsobil Carter neodborným sejmutím zlatých ozdob. 

V těchto čtyřech malých sarkofázích - tzv. kanopách - byly uloženy Tutanchamonovy orgány.

Na celé výstavě mě nejvíc zaujaly úvahy o dodnes ne zcela objasněné Tutanchamonově smrti v pouhém 18.roce života a jeho odmala podlomeném zdraví. Dokonce byl nucen chodit o holi a chůze ho údajně velmi bolela. Různě po netu najdete informace, že ho zabila nakonec sněť vzniklá po zlomenině, na výstavě to ale jasně řečeno nebylo. Spíš tu bylo zmíněno několik pravděpodobností včetně možnosti vraždy.

Při výzkumu byla zároveň provedena rekonstrukce Tutanchamonovy podoby:

Výstavu doplňují modely předmětů ze života starých Egypťanů, např. nábytek (zajímavost: tenkrát ještě neznali skříně, věci se ukládaly do truhel), sandály, šperky, opěrky hlavy na spaní nebo třeba krabička na make-up. Potrpěli si na vzhled a na to, aby voněli. A tak by to mělo bejt, že..?

Z Orlíka jsme se stavěli na chalupě, kam mezitím dorazila moje sestra se svým přítelem. Můj přítel si s ním pokecal o fotbale, pak jsme se zase zvedli a jeli na Zvíkov. Protože byl už podvečer, bylo tam jen pár lidí a parkoviště zadarmo.

Na víkend se z nás stali chalupáři. Jela jsem totiž s přítelem k babče. Mnoho let jsem tam nepřespávala, nechtělo se mi tam totiž trávit moc času, ale na starý kolena asi měním názor. Těšila jsem se na ten klid a internetový ticho (on tam internet je, ale musela bych volat strejdovi, co je tam za heslo atd, no náladu jsem na to fakt neměla). A protože nebyl ani internet, neměla jsem vůbec potřebu PC zapínat, ani kvůli hrám nebo seriálům a to je dobře. Ještě pár dní bez toho krámu a zvykla bych si fakt dobře. Je to akorát zloděj času a kolikrát se tam člověk bez varování dozví věci, který nechce vědět. Vůbec nejlepší je vypnout všechno, nečumět ani na TV a už vůbec ne na zprávy. Bejt nových informací prosta a přinese to nevídanej klid!

V sobotu jsem byla s přítelem na svatbě, pro mě to byla vůbec první svatba v životě. Koupila jsem si na to šaty (neb tohoto druhu šatstva v mém šatníku nebylo), půjčila kabelčičku a i další přípravy jsem pojala poctivě. Jen ty šaty jsem žehlila půl hodiny. Ale to jen proto, že mám asi blbou žehličku. Ráno jsem se taky chystala pečlivě, kvanta času u zrcadla jsem si opravdu užila (protože ve všední den se líčím hrc prc ve stresu a to mě nebaví) a cítila jsem se skoro jak když se mám vdávat já sama. Dokonce mi pořád hrál v hlavě Canon in D, kterej se na některých svatbách používá místo Pochodu.