Některý řetězáky nás donutí k zamyšlení, jestli k sobě nejsme zbytečně kritičtí. Schválně, jak dlouho by vám mohlo trvat, než vymyslíte 25 věcí, které na sobě máte rádi? Já jsem překvapivě zjistila, že se za zas tak strašnýho člověka nepovažuju, protože tenhle seznam jsem dokázala sepsat za cca hodinu, prostě večer u televize. Možný ale je, že kdybych vymýšlela věci, který na sobě ráda nemám, měla bych to za 5 minut.

1. Považuju se za vysoce tolerantní, určitě mezi Čechy.

2. Jsem hodná.

3. Vážím si zvířat.

4. Cítím úctu ke starým lidem.

5. Ráda pomáhám.

6. Vypadám dobře.

7. Umím se dobře oblíknout, nalíčit i učesat.

8. Dokázala jsem na sobě udělat spoustu práce na cestě od negativismu k pozitivismu, čím dál víc se dokážu radovat ze života. 

9. Mám orientační smysl.

10. Rozumím kosmetice.

11. Sportuju.

Tohle je další z řetězáků, ale troufnu si říct, že ne z těch tupých. Plno blogerů už se s ním vytasilo a mí oblíbení mě s ním potěšili. Přišlo mi zajímavý to dát taky dohromady a trvalo mi to asi měsíc. Takže jsem mimořádně ráda, že to konečně pouštim do světa.

---------------------------------------

1. Když jdu do koupelny, téměř vždy mě napadne, že by ve vaně mohl být pavouk.

2. Jsem zvláštní typ ženy, protože mi nevadí oblečení poházený po zemi, a to ani když je pohozený několik týdnů.

3. Černý čaj mi chutná jen pokud je oslazený aspartamem.

4. Asi jako jedinýmu člověku na světě se mi nelíbí orchideje pěstované v domácím prostředí. Pro mě je to jen květ na tyči, navíc v hnusným průhledným květináči.

Když tam není vidět ta tyč, jsou docela lepé..

5. Pánský oblek s kravatou nebo ještě hůř s motýlkem mi v podstatě přijde komický.

6. Vadí mi reklamy na jogurty, kde ženský dělají s lžičkama brutální věci.

7. Mám ráda přítmí a i ve dne dokážu mít zatažený závěsy.

8. Sladkej popcorn je pro mě božská mana, slanej popcorn nepoživatelnej hnus.

9. Nemám ráda říjen, protože se mi téměř rok co rok v říjnu přihodí něco zlýho. A to i loni, kdy jsem na tento fakt už zapomněla.

10. Ještě pořád se mi často stane, že se rozhodnu do obchodu nevlézt, pokud je prodavačem muž.

Dneska bylo opravdu nádherně. A nemyslim jen počasí. Vyrazila jsem na brusle, ale tentokrát s mp3 přehrávačem. Když neposlouchám hudbu delší dobu (což teď bylo možná dva měsíce, že jsem nechtěla nic slyšet), tak potom na mě má euforijní účinky. A to se stalo i dneska. Už ani nevim, kdy naposled jsem měla takhle dokonalej pocit. Teda tenkrát ta euforie trvala rovný tři týdny, způsobilo jí vysazení hormonální antikoncepce po sedmi letech nepřetržitýho užívání a neuvěřitelně jsem při ní (při tý euforii) zhubla. Zaprvý jsem tenkrát získala důkaz, že HA je opravdu svinstvo, teda aspoň v mým případě, protože mě soustavně udržovala v depresi - ale poznala jsem to až po vysazení. A druhej důkaz - tvrzení, že pro hubnutí je důležitá dobrá nálada, není úplně z cesty.

Hudba vypnula vnímání únavy, bolesti (svalů) a protivětru - to vše při jízdě na bruslích obvykle vnímám. Výsledkem bylo, že jsem jela jak namydlenej blesk snad bez špetky námahy, prostě jsem měla neuvěřitelnou energii. Dokonce jsem samovolně udělala několik pohybů, který bych neomámená hudbou rozhodně neudělala. Jako třeba pokus o překládání nohou v zatáčce nebo kličkování. Šlo mi to překvapivě bez problémů, přitom já si vždycky říkala, že při pokusech o takový frajeřinky se zákonitě musim přerazit. Do toho jsem si připadala tak ladně! Takže doufám, že v dohledný době nepřijde to moje doslova hluchý období, kdy nemůžu hudbu ani slyšet, protože mě najednou začne znepokojovat. Co to mám kua za specialitu?

Nemusíte se bát, že se děje něco špatnýho (což je obvykle důvod, proč se dlouho neozvu), naopak jsem docela šlápla do toho života. Asi ne tak, jak si možná představujete - nějakej pracovní život je totiž stále u ledu. Udělala jsem ze sebe ale pomalu profesionálního sportovce. To samozřejmě trochu přehánim, ale je fajn si tak připadat, namlouvat si to. Už mi nestačilo sportovat jen jednou denně, teď už sportuju nebo cvičim dvakrát a nevylučuju, že to půjde třeba ještě dál. Do toho se poměrně poctivě stravuju, centimetry jdou dolů a svaly rostou. Vim, že jsem tady už mockrát řikala, že tentokrát jsem zralá na úspěch a teď už fakt něčeho dosáhnu a blabla. A nakonec to vždycky nějak selhalo, přerušilo se, vzdalo. Tak teď to řikám zas a dokonce mam znovu ten pocit, že už to fakt dám.

Já prostě budu mít postavu, jakou chci. Mam pro to spoustu prostoru, podpory a síly. Už se pomalu dostávám na míry, kde jsem minimálně za poslední rok ještě nebyla a co se týče síly a výkonu, dovoluju si tvrdit, že takhle dobře jsem na tom nebyla ještě nikdy. Burpees/angličáky dělám jak nic, pánský kliky už dokážu dělat nezparchantěle a kilový činky jsou pro mě lehký jak dva gramy. Akorát mě limitujou kolena, sama sobě jsem si diagnostikovala chondropatii čéšek, tak se taky podle toho chovám. Musim ty kolena trochu šetřit.

Za tu dobu, co jsem se neozvala, jsem podnikla i pár výletů.

S rodiči v Brandýse nad Labem. Byl to snad ten nejmrazivější den v roce a vymrzli jsme opravdu řádně.

Poslední dny jsou pro mě ve znamení nudy a připadá mi, jak kdybych byla doma už několik let a ne 3 tejdny. Čím víc času mám, tím hůř si dokážu najít náplň a nějak rozumně s tím časem naložit. Možná že kdybych neměla notebook, nějakou aktivitu bych našla hned. Jenže k tomu sednete a hodiny letí... Na druhou stranu internet potřebuju, teď teda určitě, protože si hledám různý články a materiály důležitý pro můj další rozvoj.

Loni jsem se tu asi zmiňovala, že jsem byla účastníkem Akademie návyků, kterou otevřel Pavel Říha. Tak teď si znovu sjíždím ty videa a navíc je pro mě tenhle člověk sám o sobě inspirativní... Připadá mi, že cokoli si usmyslím, to nakonec dokážu. Jako on. Kdysi byl pomalu tam, kde já, prostě tam vidím hodně podobností. Vystudovala jsem dva obory, který mě prakticky nezajímají a pochybuju, že bych se jedním nebo druhým někdy živila. Škola mi je dokonale zhnusila. Do toho jsem teď doma a docela rychle jsem sklouzla k uléhání třeba ve 3:00 a vstávání ve 14:00. Dyť to neni možný!! Jediný pozitivum je, že toho aspoň přes den tolik nesežeru, když toho tolik prospím.

I díky těm videím od Pavla Říhy se mi podařilo se znovu nakopnout a už dneska jsem udělala docela velkej kus "práce", kdy jsem si naplánovala další dny, vyhledala další informace, který potřebuju, jako třeba o tom, jak začít podnikat. To ale není prvním krokem, nejdřív totiž musím přijít na ten svůj cíl. "Přemejšlim" o něm už spousty let a pořád ho nemám. Jak je to možný?!