Jsem doma. A chci okamžitě zpátky! Komu by se chtělo z luxusu, klídku, od skvělýho jídla zpátky do práce a ke všedním starostem. Já chci mít prostě pořád dovolenou, v kuse!

V souvislosti se sledováním dnešní hysterické Superstar jsem si zavzpomínala na svoje idoly, který jsem žrala jako malá, náctiletá, dospělá... Nepamatuju si, že bych někdy šílela jako fanynky Martina Haricha   Ale stejně bylo krásný mít ty svoje idoly, shánět jejich obrázky v časopisech, vystřihovat si je a hltat každou novinku o nich.

Do toho mýho seznamu věcí, který miluju, patří taky Mariánské Lázně. Moje srdcovka. Nejlepší místo na světě. Fontána mě nutí slzet. Ty domy mě dojímají. Všude tak čisto a překrásno a úžasno.

Vyrazili jsme na výstavu dinosaurů v Českých Budějovicích. Výstava byla sice malá, ale zajímavá. Bylo tam hodně lidí, museli jsme nejdřív vystát pěknou frontu. Pak nám pustili asi 12minutový 3D film pro děti a zde jsem zjistila, že do 3D kina bych teda nemohla, protože se mi z těch brejlí začala pěkně motat hlava.

Pokus číslo dvě dostat se do Amsterdamu. Bloudili jsme hodinu a půl a nikde jsme nenašli vhodné místo k zaparkování. Všude byly automaty na ty jejich karty a žádný na mince. Tak jako tak bysme se tam příšerně vydali z peněz, protože hodina parkování v Amsterdamu stojí 5-6 Euro. Podle průvodce jsem tátu navedla na nějaké parkoviště u Olympia stadionu. Tam byl konečně mincovník. Chtělo to po nás 11 Euro na celý den, ale my tolik mincí neměli. Zašli jsme do restaurace, která byla hned vedle, abysme rozměnili. Servírka hned věděla, co chci a obrátila oči v sloup.

Pořád jsme ten den neměli dost - nejdřív Madurodam, pak centrum města a ještě jsme si nemohli nechat ujít moře. Bohužel bylo zase strašně zataženo, takže se nám nenaskytl pohled na krásnou letní pláž, ale jen na burácející moře. Holanďanům to asi moc nevadí, protože tu bylo několik surfařů a plavců. Já mrzla v mikině a oni si v tom vichru lítali po pláži v mokrém neoprenu s lehkostí motýla.

Z Madurodamu jsme se posunuli do centra Den Haagu. Já jsem řídila, takže jsem to prožívala víc než moje rodina. To jsou vám takový nervy jezdit po cizí zemi a ještě v centrech měst! Zajímavý ale je, že Nizozemci narozdíl od Čechů nejsou nerváci. Když se zapomenete na semaforu nebo když jedete pomalu, nikdo netroubí. Sami jezdí pomalu! Řidiči byli neobyčejně schovívaví i v situaci, kdy jsem u světel musela couvat a vmanévrovat se do správného pruhu. Ještě mi taky odcouvli, abych se vešla! Jinak co se týče těch semaforů, v Holandsku z červené padá rovnou zelená. Takže se zapomenete úplně snadno. Naštěstí když padá zpět červená, jde to přes oranžovou.

V pondělí nás čekal den Haag. Táta vymyslel, že pojedeme do Madurodamu - to je park, kde je spousta miniatur holandských budov. Ty miniatury jsou dokonalé.  Originály jsou 25x větší než tyto modely. Troufám si říct, že kdybych vám u některých fotek neřekla, že je to jen model, nepoznali byste to. Tahle atrakce byla úplně super! Bylo mi líto, že nejsem 5leté dítě, protože to bych se tam z toho asi fakt potento... Ale už moc kecám. Tenhle článek je hlavně o obrazové dokumentaci!

 Hurá do Madurodamu!

Ještě pořád první den. Přijeli jsme z Leidenu a řekli jsme si, že se ještě podíváme k moři. Na pláži jsme byli během pobytu několikrát, ale poprvé na té, která byla od našeho hotelu asi 4 km - v Noordwijku. Dojeli jsme autem co nejblíž to šlo, ale pak jsme narazili na les a museli jsme asi kilometr a půl pěšky.

Z Kinderdijku jsme jeli do Leidenu, protože jsem se v průvodci dočetla, že je tam hrad se skvělým výhledem na město. Pořád je neděle, 1.den - abyste se v tom neztratili. Leiden je menší město kousek od Amsterdamu. Hrad byl bohužel zavřený, protože se zrovna opravoval. Padli jsme ale na jinou vzácnost - otevřenej krám! Pravděpodobně to byl jedinej otevřenej obchod v Holandsku, protože tam byli VŠICHNI. Proplétali jsme se mezi lidmi, nabírali první sýry a dvoumetrové bagety,  já si koupila černej čaj a rajčata (základ mojí stravy). Potom jsme si stoupli do předlouhé fronty.