Nemám moc lidí, který bych obdivovala nebo je lépe řečeno měla za nějakej svůj vzor. Vždycky, když byla řeč o vzorech, divila jsem se, jak má každej v zásobě hned několik jmen, a mě by nenapadl nikdo. Ale ono se to časem vykrystalizovalo. Aktuálně jsou na mým seznamu čtyři lidi (samozřejmě kromě členů rodiny a dalších blízkých), ke kterým vzhlížím a kteří mě inspirují prakticky na denní bázi.

# Rocky

Rocky a s ním celej Sylvester Stallone. Myslim, že je na žebříčku mých top osobností až nahoře, protože nikdo jinej mě pro tu první příčku nenapadá. Rocky i Stallone jsou ukázkou, že když se chce, všechno jde, a inspirujou mě nejen svým přístupem k životu, ale i ve sportu. Když nemůžeš, přidej. Stallone i po sedmdesátce pořád tahá ty nejtěžší závaží a mně je vždycky sympatický, když mi někdo ukáže, že život nekončí vlastně nikdy a že tu sílu v sobě mám i já.

V provádění sportu jsem byla vždycky nekonzistentní. Buď jsem půl roku sportovala i dvakrát denně, nebo celej rok jen dřepěla. Rok 2017 mi ale přinesl spoustu změn a jedním z nich byla i ta, že jsem konečně našla motivaci udržet se při tom pohybu dlouhodobě. Nevim, jestli moje tipy zaberou i na vás, ale věřim, že jsou to natolik pádný důvody a motivační nástroje, že cítím možnost vysoké úspěšnosti.

1. Když budete sportovat 3x týdně, za 3 měsíce bude efekt stejnej, jako byste brali antidepresiva

To mi řekla psycholožka, když se mě marně snažila přimět ke sportu v rámci posílení mojí psychiky. Pokoušela se o to asi měsíc a moc jí to nešlo, ale jednoho dne jsem se doma znenadání nakopla během vteřiny a najednou jsem běžela ven. Vždyť už se sebou musíš něco dělat, přece nebudeš mít tu úzkost až do smrti, řekla jsem si.

Začala jsem plánem, že budu sportovat minimálně 1x týdně a přes to vlak nepojede. Dokázala jsem to udržet 18 týdnů v kuse, někdy jsem sportovala opravdu jen 1x, někdy 7x. Hlavně to nepustit, jinak bych na sebe byla nasraná. Pak musela nastat nucená pauza kvůli koleni, který po jednom mým megalomanským 13kilometrovým běhu nesneslo už ani malou zátěž. Ale po ní jsem se do toho zase pustila a neudělala jsem pauzu ani kvůli mrazům. A taky si už neumim představit, že bych sportovala horko těžko jen jednou týdně... Stalo se to mým pevným návykem.

Všimla jsem si, že vás nejvíc baví takový ty nasraný články. Tak tady máte další. A samozřejmě mi opět napište, co vadí na FB vám, ať se pobavíme a společně si zahejtujeme!

Věříte na minulý životy? Já jo. Definitivně mě přesvědčily důkazy v podobě vyprávění dětí, které si prý pamatují své minulé životy zhruba do 8 let. Kdo máte malý dítě, rozhodně ho pozorně poslouchejte a neodbývejte ho, že jen fantazíruje! Já osobně se moc těším, co mi řekne moje dítě... Protože žádný vzpomínky na to, co jsem jako malá řekla já sama, bohužel nemám, respektive máma si nic nevybavuje. Připouští ale, že je možný, že jsem něco zvláštního řekla, akorát že ona to právě vzala jen jako vymýšlení.

A máme tu druhou polovinu 10 věcí, co dělaj všichni a mě to sere. První díl je tady. Jo a napište mi zase, jestli vás tyhle věci taky serou, nebo je naopak sami děláte.

6. Nadávání na české zdravotnictví

Ani nevim, jestli je třeba k tomuhle něco dodávat. Všichni nadávají na zdravotnictví i přesto, že u nás je situace jedna z nejlepších na světě. Jakmile někde slyším "no jo, český zdravotnictví", otevírá se mi kudla úplně stejně, jako když se nadává na poštu. Já nepopírám, že ve všech oborech jsou dementi, který chtějí akorát vydělat nebo se ulejvat (včetně zdravotnictví), ale to zdravotnictví mi teda přijde osočovaný dost neprávem - a to se doktorů a všech možných zákroků neskutečně bojím, vadí mi, když by mě chtěli někam poslat preventivně, a byla bych nejradši, kdyby mi doktorka prostě jen dala prášky a nechala mě na pokoji apod. Ale to je můj problém. Celkově vzato je to zdravotnictví pořád docela v pohodě a na hodně těch konfliktních nebo neuspokojivých situací si zadělávají především sami lidi.