Nevěříte? Tak si nevěřte, ale já věřim.

Rubrika Nasranej zápisník je tu nově, protože mě sere čím dál víc věcí a potřebuju to sdílet, abych se cítila ještě víc důležitě. Abyste věděli, co čekat, bude to taková variace na 1000 věcí, co mě serou. Akorát tu teda nečekejte pondělí, davy v supermarketu nebo chleba, kterej vždycky spadne namazanou stranou dolů. Předměty mojí zlosti jsou sofistikovanější (ale zase ne jedinečný - a doufám, že si někdy i zanotujeme).

Pokud bude mít někdo pocit, že se rozčiluju nad malichernostma, má pravdu. ALE! Když mám prostor na řešení hovadin, znamená to, že v mým životě zrovna nejsou žádný velký problémy. Ve výsledku si to tedy užívám!

Často (denně) někde čtu, slyšim, vidim nebo zažívám něco, co je výsledkem jednoduchosti nebo trapnosti druhých, a kroutim se kvůli tomu do kuličky (někdy si připadám jak v "try not to cringe challenge"). První věc, kvůli který tady chci nadávat, jsou trapný a ještě k tomu bullshit dovětky za historkama. Jak to vypadá? Dovětkář řekne/napíše příběh a překvapí lidi super pointou - potud super. A všechno by bylo super i nadále, kdyby po pointě už držel hubu. Jenže on ne. On potřebuje dodat, co "bylo" potom!

Několik měsíců nosim v hlavě, že se sem chci vrátit. Jak vidíte, nebylo to tak jednoduchý. Proč? Píšu v práci i doma na několik míst a na ten blog nezbejvala energie. Jenže TEĎ čím dál častěji potřebuju někam odložit svoje zbytečný nadávání na hovadiny (a další hovadiny) a ani jeden z těch mnou obhospodařovaných webů se pro tento účel nehodí. Bez učesávání si můžu blít jen tady. A tak jsem tady.