Středa byla daleko lepší. Středu hodnotím jako maximálně využitej den. Jeli jsme do Versailles, pak na zámek Fountainebleau a večer jsme ještě zvládli plavbu po Seině. Tu plavbu včetně noční Eiffelovky sem hodím příště, protože to si zaslouží samostatnej článek.

Takhle to vypadá před Versailles.

Druhý den táta rozhodl, že půjdeme k Notre Damu. Metrem jsme dorazili na ostrov Cité, na kterém se Notre Dame nachází a než jsme k němu došli, stavili jsme se u nějaký Sainte-Chapelle. No prostě u nějaký kaple. Stejně jako na Eiffelovce jsme tady procházeli kontrolou tašek a rentgenovým rámem. Po návštěvě té kaple Chapelle jsme šli na WC, ale já tam nešla z toho důvodu, z jakého se tam chodí, ale abych si upravila boty.

To je hrozný, jak člověk půlku hlášek zapomene dřív, než se dostane k PC... Proto sem chci rychle něco sepsat, páč počítám, že po návratu domů si budu pamatovat teprve úplný nic.

V neděli jsme dorazili do Paříže ve večerních hodinách. Navrhla jsem, že se půjdeme projít po okolí a táta hned nadšeně naplánoval výstup k Sacre Coeur. 2,5km. Takže vyřízení po cestě jsme si ještě dali pěknou túru. Z kopce, na kterém je Sacre Coeur, jsem viděla krásně osvětlenou Eiffelovku.

Jsem zpět a bojuju s podovolenkovou depresí. Proč je každá dovo vykoupená tou depkou na konci?  Musím teď bejt na sebe strašně moc hodná, jinak ten návrat z tropů nepřežiju. Ale první společnou dovolenou jsem teda nakonec přežila. Měli jsme tam pár krizí nebo aspoň tichou domácnost (respektive tichý hotelový pokoj), ale to je jasný. Když někam jedou DVA, už je to prostě problém. Ale celkově si myslím, že jsme se tam sblížili. Už jsem se cítila dost odcizeně. Dokázali jsme se spolu smát i bavit. Nic to ale nemění na tom, že teď, když už jsme doma, chci mít od něj na chvíli pokoj. Posílám ho pořád pryč a chci bejt sama.

Jsem doma. A chci okamžitě zpátky! Komu by se chtělo z luxusu, klídku, od skvělýho jídla zpátky do práce a ke všedním starostem. Já chci mít prostě pořád dovolenou, v kuse!

Do toho mýho seznamu věcí, který miluju, patří taky Mariánské Lázně. Moje srdcovka. Nejlepší místo na světě. Fontána mě nutí slzet. Ty domy mě dojímají. Všude tak čisto a překrásno a úžasno.

Vyrazili jsme na výstavu dinosaurů v Českých Budějovicích. Výstava byla sice malá, ale zajímavá. Bylo tam hodně lidí, museli jsme nejdřív vystát pěknou frontu. Pak nám pustili asi 12minutový 3D film pro děti a zde jsem zjistila, že do 3D kina bych teda nemohla, protože se mi z těch brejlí začala pěkně motat hlava.

Pokus číslo dvě dostat se do Amsterdamu. Bloudili jsme hodinu a půl a nikde jsme nenašli vhodné místo k zaparkování. Všude byly automaty na ty jejich karty a žádný na mince. Tak jako tak bysme se tam příšerně vydali z peněz, protože hodina parkování v Amsterdamu stojí 5-6 Euro. Podle průvodce jsem tátu navedla na nějaké parkoviště u Olympia stadionu. Tam byl konečně mincovník. Chtělo to po nás 11 Euro na celý den, ale my tolik mincí neměli. Zašli jsme do restaurace, která byla hned vedle, abysme rozměnili. Servírka hned věděla, co chci a obrátila oči v sloup.

Pořád jsme ten den neměli dost - nejdřív Madurodam, pak centrum města a ještě jsme si nemohli nechat ujít moře. Bohužel bylo zase strašně zataženo, takže se nám nenaskytl pohled na krásnou letní pláž, ale jen na burácející moře. Holanďanům to asi moc nevadí, protože tu bylo několik surfařů a plavců. Já mrzla v mikině a oni si v tom vichru lítali po pláži v mokrém neoprenu s lehkostí motýla.

Z Madurodamu jsme se posunuli do centra Den Haagu. Já jsem řídila, takže jsem to prožívala víc než moje rodina. To jsou vám takový nervy jezdit po cizí zemi a ještě v centrech měst! Zajímavý ale je, že Nizozemci narozdíl od Čechů nejsou nerváci. Když se zapomenete na semaforu nebo když jedete pomalu, nikdo netroubí. Sami jezdí pomalu! Řidiči byli neobyčejně schovívaví i v situaci, kdy jsem u světel musela couvat a vmanévrovat se do správného pruhu. Ještě mi taky odcouvli, abych se vešla! Jinak co se týče těch semaforů, v Holandsku z červené padá rovnou zelená. Takže se zapomenete úplně snadno. Naštěstí když padá zpět červená, jde to přes oranžovou.