V pondělí nás čekal den Haag. Táta vymyslel, že pojedeme do Madurodamu - to je park, kde je spousta miniatur holandských budov. Ty miniatury jsou dokonalé.  Originály jsou 25x větší než tyto modely. Troufám si říct, že kdybych vám u některých fotek neřekla, že je to jen model, nepoznali byste to. Tahle atrakce byla úplně super! Bylo mi líto, že nejsem 5leté dítě, protože to bych se tam z toho asi fakt potento... Ale už moc kecám. Tenhle článek je hlavně o obrazové dokumentaci!

 Hurá do Madurodamu!

Ještě pořád první den. Přijeli jsme z Leidenu a řekli jsme si, že se ještě podíváme k moři. Na pláži jsme byli během pobytu několikrát, ale poprvé na té, která byla od našeho hotelu asi 4 km - v Noordwijku. Dojeli jsme autem co nejblíž to šlo, ale pak jsme narazili na les a museli jsme asi kilometr a půl pěšky.

Z Kinderdijku jsme jeli do Leidenu, protože jsem se v průvodci dočetla, že je tam hrad se skvělým výhledem na město. Pořád je neděle, 1.den - abyste se v tom neztratili. Leiden je menší město kousek od Amsterdamu. Hrad byl bohužel zavřený, protože se zrovna opravoval. Padli jsme ale na jinou vzácnost - otevřenej krám! Pravděpodobně to byl jedinej otevřenej obchod v Holandsku, protože tam byli VŠICHNI. Proplétali jsme se mezi lidmi, nabírali první sýry a dvoumetrové bagety,  já si koupila černej čaj a rajčata (základ mojí stravy). Potom jsme si stoupli do předlouhé fronty.

V neděli jsme na sebe byli hodní a ráno si přispali. Táta však využil pokojového telefonu, aby mi zavolal a sdělil mi, že má hlad. To znamená, abysme se s mámou rychle vypravily. Naším prvním cílem byl pochopitelně Amsterdam. To jsme ještě nevěděli, jaké nás čeká zklamání. Ve městě bylo všechno ZAVŘENO, všude mrtvo, nikde ani človíček. Amsterdam je navíc nepříliš přístupný turistům, protože u mnoha parkovacích automatů se nedá platit mincemi, ale jen speciální kartou, kterou mají jen oni. Mimochodem v Holandsku se NIKDE nedá zaparkovat zadarmo, a to ani na vsi. Snad někde na poli...

Tak zase ahoj! Už jsem bohužel zpátky z Holandska, ale jsem vděčná, že jsem mohla být se svou rodinou. Ta dovolená prostě byla skvělá - jak by ne, když jsem měla tak skvělou společnost. Nachodili jsme snad sto kilometrů, moc jsme se nasmáli a já jsem hodně přemýšlela a taky zjistila, že jde jíst i jiné potraviny než ty, co koluju doma. Super bylo i to, že jsme zase pěkně podrbaly s mámou. Na to nějak není prostor, když přijedu domů do Prahy. Ale tady jsme byly samy na pokoji, měly jsme společná rána a kecaly jsme i večer po zhasnutí. Jinak plánovala jsem psát články přímo odtamtud, ale nešlo to. Neměla jsem možnost vlézt na píše.cz ani jednou jedinkrát, protože když jsme byli hromadně na internetu, vždycky vedle mě někdo z rodiny seděl. Takže budu sepisovat až teď - doufám, že si na to najdu čas tak, jak plánuju, protože já si během dovolené usmyslela, že svůj život trochu změním a mezi tyto změny patří též značné omezení internetu v mém volném čase. Takže pokud nebude čas na internet v práci, doma už u něj rozhodně nebudu sedět další 4 hodiny jako jsem to dělávala.

Tak tak, abyste si nemysleli, že jsem se o té dovolené jen válela a nakupovala, musím doplnit ještě výlet na Dobříš. Využily jsme s kamarádkou dne, kdy jí bylo trochu líp (byla totiž nemocná). Než jsme šly na prohlídku, najedly jsme se v hospodě - ani se neptejte, co jsem si zase dala (řízek). Na prohlídku s náma šla skupinka asi patnácti důchodkyň (nějaký zájezd), tak jsem byla ráda, že tam nebudou žádný děti.

Úterý, 6.července,  to jsem opravdu nechtěla sedět doma. Ale ta výprava! Přítel ještě v poledne spal. Vyrazili jsme ve chvíli, kdy se začalo zatahovat a hřmít. Řídila jsem a za námi viděla ty humáčský mraky. Ale co, jedem dál, třeba v cíli pršet nebude.

O minulém prodlouženém víkendu jsem byla v Praze. V sobotu jsme byly s kamarádkou na Jemništi a plánovaly jsme výlet ještě na pondělí. Jenže to padlo, ona nemůže. Co teď? Byla jsem fakt smutná z toho, že o svém prvním volnu budu dřepět doma. Tak se uvolili rodiče, že se pojedeme podívat do Roudnice nad Labem. V neděli mi bylo špatně, takže jsme jeli opravdu až v pondělí.

Když kamarádka navrhla, abysme jako cíl našeho dalšího výletu zvolily Jemniště, řekla jsem "to je luxus" a bylo jasno. Fikaně jsem se chtěla vyhnout prázdninovým frontám na D1 a naplánovala trasu přes Kunratice, Jesenici, Kamenici,

Jak už jsem psala minule, v sobotu jsme byly s kámoškou na Kutné Hoře. Cesta trvala pěkně dlouho, protože jsme se kvůli omezením na D1 couraly po silnici nižší třídy. Kdybysme aspoň mohly jet devadesátkou, ale to nešlo, protože tam byla jedna vesnice za druhou. Když jsme minuly snad patnáctou, začínala jsem pochybovat, že jedeme správně. Naštěstí hned další obec byla