Věříte na minulý životy? Já jo. Definitivně mě přesvědčily důkazy v podobě vyprávění dětí, které si prý pamatují své minulé životy zhruba do 8 let. Kdo máte malý dítě, rozhodně ho pozorně poslouchejte a neodbývejte ho, že jen fantazíruje! Já osobně se moc těším, co mi řekne moje dítě... Protože žádný vzpomínky na to, co jsem jako malá řekla já sama, bohužel nemám, respektive máma si nic nevybavuje. Připouští ale, že je možný, že jsem něco zvláštního řekla, akorát že ona to právě vzala jen jako vymýšlení.

A máme tu druhou polovinu 10 věcí, co dělaj všichni a mě to sere. První díl je tady. Jo a napište mi zase, jestli vás tyhle věci taky serou, nebo je naopak sami děláte.

6. Nadávání na české zdravotnictví

Ani nevim, jestli je třeba k tomuhle něco dodávat. Všichni nadávají na zdravotnictví i přesto, že u nás je situace jedna z nejlepších na světě. Jakmile někde slyším "no jo, český zdravotnictví", otevírá se mi kudla úplně stejně, jako když se nadává na poštu. Já nepopírám, že ve všech oborech jsou dementi, který chtějí akorát vydělat nebo se ulejvat (včetně zdravotnictví), ale to zdravotnictví mi teda přijde osočovaný dost neprávem - a to se doktorů a všech možných zákroků neskutečně bojím, vadí mi, když by mě chtěli někam poslat preventivně, a byla bych nejradši, kdyby mi doktorka prostě jen dala prášky a nechala mě na pokoji apod. Ale to je můj problém. Celkově vzato je to zdravotnictví pořád docela v pohodě a na hodně těch konfliktních nebo neuspokojivých situací si zadělávají především sami lidi.

Přicházím s druhým tipem, který je mimochodem na zpracování úzkosti hodně účinný. Nejdůležitější je se k němu dokopat. Já s tim třeba měla často problém, protože jsem měla pocit, že když to budu rozebírat černý na bílým, moje úzkost se zhorší. Vždycky mě ale překvapilo, že to bylo naopak. Co tedy máte dělat?

Postup v kostce

1. Zformulujte svůj strach do jedné nebo dvou vět.
2. Ohodnoťte svoji úzkost na stupnici 1-10.
3. Udělejte na papíře dva sloupce - jeden s nadpisem PRO a druhý PROTI. Vyplňte je důkazy pro a proti.
4. Na základě sepsaných pro a proti zformulujte alternativní myšlenku.
5. Znovu ohodnoťte svoji úzkost. 
   [ Pokračování článku ]

Tak nakonec jsem ten Tarot vytáhla dřív, než jsem si myslela. Při výkladech jsem totiž zjistila, že když se budu ptát jen andělských karet, moc z toho mít nebudete. Vlastně jsem vás nechtěla zklamat, a proto jsem po něm sáhla... Měla jsem to od začátku postavit úplně jinak, ale to vím až teď. Teď už to holt dokončím, jak nejlíp umím, a příště to udělám líp.

Omlouvám se teda za zmatky a za to, že nakonec výklad nebude čistě jen z původně avizovaných karet, ale i z Tarotu. Věřim ale, že vám tohle vadí daleko míň než mně – já se s tim, jak jsem to hned napoprvý nedomyslela, asi budu srovnávat dýl.

Důležité: Co musíte vědět o výkladu karet, než si ho přečtete (nebo aspoň potom)!

1. Všechny karty na světě vycházejí při svých odpovědích z aktuální situace.
2. Když se tedy na základě výkladu rozhodnete dělat věci jinak, i věc nakonec může dopadnout jinak, než předpověděly karty. Výklad ukazuje tendence a co se nejspíš stane, když nic nezměníte a ani okolnosti nebo chování zainteresovaných osob se nezmění.
3. Jinými slovy výklad platí jen pro případ, že do rozhodné chvíle zůstane všechno tak, jak je teď.
4. Pokud nechcete, aby se výklad vyplnil, udělejte nějaké změny. Připravíte si tím lepší vyhlídky.
5. Naopak pokud chcete, aby se vyplnil, pokračujte ve stejným chování, jaký jste projevovali doteď.
6. Budoucnost je do velké části ovlivnitelná námi samotnými a není pravda, že jsme jen vláčeni osudem. Proto se snažte.
7. Pokud z výkladu vzešla nějaká rada, je jen na vás, jestli ji poslechnete. Nemusíte. Nakonec všechno je tak, jak má být, a žádné rozhodnutí není špatné.
   [ Pokračování článku ]

Mám teď strašně moc energie, chci pořád něco dělat a psát, chci posunovat svoje hranice a plnit si svoje cíle a přání. Nejradši bych ani nechodila spát, neni čas.

Karty jsou taková moje několikrát odkládaná záliba. Začala jsem se o ně zajímat už dávno, ani nevím, kdy přesně. Poprvý jsem se pořádně položila do studia před 10 lety a k tomu studiu jsem si vybrala Tarot. Dostala jsem se s tím docela daleko, prakticky doteď si pamatuju, co která karta znamená – jak podle "návodu", tak podle intuice. Taky občas vykládám kamarádkám a sama jsem udivená tím, jak přesná jsem.

Štve mě ale, že sobě vykládat nemůžu. Zkoušela jsem to, ale fakt to nejde, protože se na ty karty zaprvý nedokážu dívat s nadhledem a zadruhý mi padají úplný nesmysly.

Často jezdím do Prahy na víkend a tahám s sebou nějakou tu koupelnovou kosmetiku. Na to mám určenou takovou taštičku, do který se mi ale nevejde všechno. Krucinál, potřebovala bych novou, říkám si často v duchu.

Od srpna si házím drobný do kasičky. Teď začátkem roku nastal čas, kdy jsem potřebovala část z nich upotřebit. Na to bych ale potřebovala nějakou portmonku nebo měšec. Přece si nedám do peněženky čtyři stovky ve dvackách, že jo. Asi si tu malou peněženčičku budu muset příště koupit v Praze, až budu v Sinsayi, říkala jsem si. Tam maj totiž levný malý peněženčičky.

Včera v pět měli přijít tchánovci a popřát mi k narozeninám. OK, v 16:00 se zvedám a jdu se umejt. Ze sprchovýho gelu malinovo-mátový vůně od Oriflame vyprsknu poslední dávku a ze sprchy jdu rovnou ke koši na plasty, kam prázdnou lahev odhodím.

Za chvíli přichází tchánovci, tchyně se ke mně vrhá, líbá mě a dá mi tašku s dárkama.

A teď mi vysvětlete, JAK je tohle možný:

A je tu další desítka. Tentokrát jsem se strašně rozjela, takže ji rozdělím do dvou dílů. Následující stereotypy mě štvou hlavně proto, že ty lidi, co se jich dopouští, často působí tak, že ten názor jen bezmozkově převzali. Že si to někde přečetli a papouškujou. Že jdou s davem. Že si myslí, že když budou taky řvát, budou cool. Že je cool projevit svůj názor vždy a všude. Že mají mozek, ale ani se nezamysleli. Že jim NEPŘIPADÁ přirozený být občas shovívavý, pokusit se o respekt, nebo aspoň připustit, že předmět jeho komentáře je ovlivněn více okolnostmi, a právě proto takovej je.

Brojím proti davovýmu chování, jak jen můžu. Když vidím, že se někde sejde deset/sto/tisíc lidí, kteří tvrdí a křičí to samý, je to pro mě automatickej pokyn. Pokyn se zastavit a přemejšlet, jestli mi to náhodou poté, co se pokusím zohlednit všechny okolnosti (který oni nezohledňujou), nepřinese úplně jinej pohled než mají oni. A často jo. Nebo ani nemusí jít o nějaký zvažování okolností, ale třeba jen o to si počkat, dát šanci věcem, ať se udějou. Chápete?

Nejsem mistr světa, ani nabubřelec (jen trochu, hihi), jen mi prostě vadí, jak lidi chtějí respekt, ale sami ho neposkytují, jak kážou nějaký sračky, ale sami se dopouští toho samýho v bledě modrým atd. Třeba hned v prvním bodě - nadávají na pošťáky flákače, ale byli oni sami vždycky zaměstnanci měsíce? Skoro se mi chce říct, že každej má, co si zaslouží. A taky že to řeknu. Zní to možná esotericky, ale když se někdo vysral v práci na svoje povinnosti, protože byl smrtelně unavenej, a nechal je na zejtra, copak si nezaslouží, aby i pošťák nechal jeho balík na zejtra?

A než se budu věnovat zase své oblíbené úzkosti, je tu další článek s veledůležitým námětem. I když se češtinou a psaním živim, některý pravidla českýho pravopisu se mi obzvlášť příčí a musim se s tim lidem okolo pravidelně svěřovat. Vlastně jsem ten typ, co má s pravidly všeobecně problém, tedy nejen s těmi mluvnickými. Když mi pravidlo nedává smysl, nebo je evidentně nelogický, mám tendence ho nenásledovat, nebo si ho přizpůsobit. Ze seznamu níže mi tradičně nejvíc vadí bychom – kdybych měla tu moc, uzákoním v tomto případě změnu, ale to už si přečtěte sami... 

 ---

1. bychom

Kdo mě sleduje delší dobu, ví, jak strašně tenhle patvar nesnáším. Nemá v sobě žádnou logiku, zní přemoudřele, a tudíž nesympaticky. Daleko rozumnější by bylo říkat a psát bysme, stejně jako byste. Ale i když se to tak nepíše, já to píšu všude, kde si to můžu dovolit. I na blogu samozřejmě. Tady uvidíte nějaký bychom jen ve chvíli, kdy na něj budu nadávat. No a když si to někde náhodou dovolit nemůžu, jsem ochotná přepisovat celej text jen proto, abych to nemusela použít. Nemoc...

Léčba fobie z odběru krve pokračuje. Za poslední dobu musela několikrát ustoupit důležitějším věcem, ale teď jsem se do toho fakt ponořila.

Co je základem pro zbavení se fobie?

Měli byste se co nejčastěji vystavovat předmětu svýho strachu, ideálně denně. Ale neznamená to, že když se bojíte výšek, půjdete si hned skočit padákem. Budete se nejdřív dívat na fotky pořízené z výšek, videa s výhledem z helikoptéry, budete se dívat z okna o patro výš, než je vaše bezpečná zóna (lidi, co se nebojí ve 4. patře, ale v 5. už jo, půjdou do 5. patra). Budete takto vystupovat z komfortní zóny a postupně si zvykat. Stejný je to s odběrem krve. Nejdete hned na cvičnej odběr. Jde o to dělat cokoli, co s tím souvisí a co ve vás vyvolá mírnou ZVLÁDNUTELNOU úzkost.

Napadlo mě, že konečně sepíšu, jaký zkušenosti mám se zrozenci jednotlivých znamení. Jaký se mi zdají, jaký vlastnosti se u nich opakují, prostě moje postřehy, který jsem nikde nevyčetla, ale cítila mezi lidmi. Samozřejmě je pravda, že záleží i na ascendentu, nebo na tom, kde máte v horoskopu Lunu. Ale to dneska necháme stranou, protože i přesto se dá docela dobře vypozorovat určitý podobnosti.