Já se tady dneska trochu porozčiluju, jo? Tahleta záležitost mi komplikuje život, resp. já si jí nechám komplikovat život a nevim, jak bych se toho co nejrychleji zbavila. Abych vás uvedla do problému:

1. Přečtete si někde nějaký doporučení, co máte dělat.
2. Za chvíli se objeví jiný doporučení, který to původní překryje a samozřejmě je náročnější na splnění.
3. Bod 2 se opakuje do doby, než se naserete a neděláte pro jistotu vůbec nic.

Příklad z praxe:

1. Večer si klidně dejte sladkosti. Když se vám vejdou do kalorickýho plánu, nic se nestane.
2. Večer nejezte sladkosti, dejte si místo nich 89,5% čokoládu.
3. Večer nejezte čokoládu, je moc kalorická. Radši si dejte banán, lépe se po něm usíná.
4. Večer banán opravdu nejezte, ztloustnete! To si dejte radši jablko.
5. Večer ovoce vůbec nesmíte, ideální je lehký zeleninový salát s bílkovinou.

Můj oblíbený měsíc v roce, to je téma Blogerský výzvy 2020 pro 12. týden. Ve výzvě je spousta témat, na který se těším, protože je o čem psát. Small talk témata mezi ně nepatří. Co mam s tim oblíbeným měsícem jako dělat? Hned si odpovím: okořenit to hejtem. 

Nejradši mám měsíce, který slibujou největší klid.

Leden a únor, kdy už je po Vánocích a lidi se vás ještě nevyptávají na to, kam pojedete v létě na dovolenou. Zároveň nechodí moc ven, protože je tam "hnusně" – tudíž tam můžu jít já a ten klid si užít. Taky se mi líbí, že se brzo stmívá. Ráda chodím hned po práci spát (okolo 17:00) a v létě mě to světlo prostě ruší, a to i když mám na očích spací masku. Dlouhý světlo mi ale vadí, i když jsem vzhůru. Jsem takovej upír, před světlem se schovávám, zatahuju závěsy, miluju neslunečný dny a hodně často se chodím projít až se soumrakem nebo za tmy.

Před pár dny mě ohromila Blogerská výzva 2020, kterou vymyslela autorka blogu nabloguzalezi.cz. Devět týdnů už mi teda uniklo, ale nevadí, připojuju se až teď.

Téma pro 10. týden: Top 5 míst, která chci navštívit

Předpokládejme, že se po mně chtějí místa, kde jsem ještě nebyla. Takže: Maledivy, Budapešť, Korfu, Lefkada, Menorca.

No a dál bych vám asi řekla, jak strašně nudný mi tohle téma připadá. Nenavážím se teď do autorky výzvy. Cestování si užívám, ALE nemám ráda cestovatelský vyprávění, cestovní přednášky a dokumenty, nezajímá mě náplň dovolených mých známých ani blízkých (stačí mi informace, jestli líbilo/nelíbilo, někdy ani to ne), nechci si prohlížet fotky a nechci se bavit ani o svých vlastních cestách. Ani před, ani po. Snad kdysi mě bavilo napsat k nějakýmu tomu výletu reportáž (pár jich tu zbylo), ale i to je pryč. Jediná moje cestovní komunikace probíhá na instagramu, kterej pro mě není sociální sítí, ale úložnou vzpomínek. Ukládám si je tam ale hlavně pro sebe.

Nevadí mi, když někdo nepozdraví a nepoděkuje. Jsem divná? Myslim, že ne, a vysvětlim. Přesnější je říct, že mi to zdaleka nevadí tolik jako spoustě jiných lidí. Opět se kdekoli stačí podívat do komentářových sekcí nebo si vzpomenout na diskuze okolo prezidentských voleb. Lidi strašně chtěli Drahoše, protože "to je ten slušnej" (přitom nešetřili "slušnými" výrazivy pro Zemana). Jiní odůvodňovali svůj hlas Drahošovi tím, že Zeman už je přece starej a nemocnej a oni ho vlastně slušně a milosrdně chtějí ušetřit té náročné prezidentské práce (a mysleli si, že jim to sežeru). No a pak tu byli i ti, co se za Zemana stydí a vadí jim, že jsme světu pro smích. Haha, to je taky na samostatný téma.

Protože jsem výkonnej stroj na prokrastinaci, poměrně často se pohybuju po diskuzích pod videi, články a příspěvky na sociálkách. Je masochistický, že to dělám, protože mi to vždycky zvedne tlak. Jdou na mě mrákoty z toho, že ať už jde o názor na cokoli, lidi jsou se vším hned hotový. Proč by se zamejšleli, když stačí otevřít svůj notes automatických odpovědí?

Rubrika Nasranej zápisník je tu nově, protože mě sere čím dál víc věcí a potřebuju to sdílet, abych se cítila ještě víc důležitě. Abyste věděli, co čekat, bude to taková variace na 1000 věcí, co mě serou. Akorát tu teda nečekejte pondělí, davy v supermarketu nebo chleba, kterej vždycky spadne namazanou stranou dolů. Předměty mojí zlosti jsou sofistikovanější (ale zase ne jedinečný - a doufám, že si někdy i zanotujeme).

Pokud bude mít někdo pocit, že se rozčiluju nad malichernostma, má pravdu. ALE! Když mám prostor na řešení hovadin, znamená to, že v mým životě zrovna nejsou žádný velký problémy. Ve výsledku si to tedy užívám!

Často (denně) někde čtu, slyšim, vidim nebo zažívám něco, co je výsledkem jednoduchosti nebo trapnosti druhých, a kroutim se kvůli tomu do kuličky (někdy si připadám jak v "try not to cringe challenge"). První věc, kvůli který tady chci nadávat, jsou trapný a ještě k tomu bullshit dovětky za historkama. Jak to vypadá? Dovětkář řekne/napíše příběh a překvapí lidi super pointou - potud super. A všechno by bylo super i nadále, kdyby po pointě už držel hubu. Jenže on ne. On potřebuje dodat, co "bylo" potom!

S kamarádkou se chlapům smějeme tak často, že jsem se rozhodla, že vás seznámím s důvody. Tenhle článek je asi spíš pro chlapy, ale ženský by si ho měly přečíst taky a pak mi do komentů napsat, že je to pravda!

A máme tady 2. díl podivností, jej! Ono docela trvá to nasbírat, protože tu fakt nechci unavovat nějakou výřivkou nebo bulharskem. Ale už to konečně mám!

---

1. dostat se do podvědomí

Myslím, že firmám by asi k ničemu nebylo, kdyby se jejich reklama dostala pouze do našeho poDvědomí, tedy do nevědomé části mysli. Snad jedině nějakej náš šestej smysl by nás nakonec dostrkal k nákupu. Tak už se výrobci přestaňte snažit nacpat se lidem do toho jejich zamlženýho zákoutí mozku, jehož obsah dokážou číst tak maximálně pomocí intuice. A ještě ne všichni...

2. nejideálnější

Slovo nejideálnější bych přeložila jako nejnejlepší. To samý nejzákladnější – může bejt něco ještě víc základního než to, co je základní?

Všimla jsem si, že vás nejvíc baví takový ty nasraný články. Tak tady máte další. A samozřejmě mi opět napište, co vadí na FB vám, ať se pobavíme a společně si zahejtujeme!

A máme tu druhou polovinu 10 věcí, co dělaj všichni a mě to sere. První díl je tady. Jo a napište mi zase, jestli vás tyhle věci taky serou, nebo je naopak sami děláte.

6. Nadávání na české zdravotnictví

Ani nevim, jestli je třeba k tomuhle něco dodávat. Všichni nadávají na zdravotnictví i přesto, že u nás je situace jedna z nejlepších na světě. Jakmile někde slyším "no jo, český zdravotnictví", otevírá se mi kudla úplně stejně, jako když se nadává na poštu. Já nepopírám, že ve všech oborech jsou dementi, který chtějí akorát vydělat nebo se ulejvat (včetně zdravotnictví), ale to zdravotnictví mi teda přijde osočovaný dost neprávem - a to se doktorů a všech možných zákroků neskutečně bojím, vadí mi, když by mě chtěli někam poslat preventivně, a byla bych nejradši, kdyby mi doktorka prostě jen dala prášky a nechala mě na pokoji apod. Ale to je můj problém. Celkově vzato je to zdravotnictví pořád docela v pohodě a na hodně těch konfliktních nebo neuspokojivých situací si zadělávají především sami lidi.