Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Impératrice píše

Nejsem sama sebou (a nejsem sama)

6. srpen 2016 | 17.44 | rubrika: Deník

Už jste se někdy zamysleli nad tim, jak byste chodili po ulici vymóděný nebo nalíčený (nebo naopak byste na to úplně srali), kdyby se každej staral sám o sebe? Tedy kdyby na vás lidi nečuměli a nevysmívali se, ani kdybyste měli na hlavě klobouk ve tvaru plameňáka? Prostě kdyby ta hranice, co je ještě normální, byla mnohem dál než je teď?

Já osobně se okolí přizpůsobuju docela dost. Dřímá ve mně blázen, ale chodim oblíkaná spíš nudně a chci bejt nenápadná, aby si mě ty lidi moc nevšímali. On mě totiž ten negativně vzbuzenej zájem pěkně rozčiluje. Ani nemusíte mít na hlavě toho plameňáka, stačí mít výraznou rtěnku - a už je problém.

Proč nepíšu

16. červenec 2016 | 01.43 | rubrika: Deník

...protože mám více či méně neustále psychické potíže. Vždycky jsem byla tak nějak labilní, ale přijde mi, že do současný fáze jsem se snad ještě nikdy nedostala (možná naposled v 17). Nějakej zbytečnej strach mě přepadne asi tak obden.

Právě mi končí 3týdenní neschopenka, protože jsem chytila od kolegy zkurvený příušnice (chytila je půlka kanclu) a nemohla jsem se z toho vyhrabat. Rozhodně to nebyly 3 tejdny prázdnin, ale 3 tejdny strachu. Nejhorší byla ta chvíle, kdy jsem splaskla (a tedy vypadalo, že už všechno bude OK), ale najednou jsem chytila ještě sérii horeček. Bála jsem se, že to bude některá z komplikací příušnic a že skončim v nemocnici, kde se to neobejde bez odběrů krve. Kdo to neví, tohle je moje jediná skutečná fobie. A to až taková, že si nenechám brát krev opravdu nikdy (už mi jí nebrali 17 let, protože to všude odmítám). Kromě horeček a neustálýho pocitu na blití jsem ale příznaky ničeho zvláštního neměla. Doktorka si se mnou tedy nevěděla rady, zkoušela, jestli mě nebolí břicho, ledviny a jestli ohnu hlavu (zkouška meningitidy). Nic.

Tohle jsem napsala před tím, než jsem našla práci

7. květen 2016 | 23.58 | rubrika: Vzpomínám

...a z nějakýho důvodu jsem to nevydala. Tak si říkám: proč ne teď? Pochází z první poloviny roku 2014.


Dělej, co tě baví. Užívej si život. Následuj své sny. Tyto a podobné citáty jsou všude kolem nás. Na mě působí tak nějak víc než jen jako moudré klišé. Chce se mi s nimi ztotožnit.

largeSetkala jsem se s názorem, že každý nemůže dělat práci, kterou chce. Snad jen kdyby měl štěstí. Tenkrát mě naštval, ale má vlastně pravdu. Dělat vysněnou práci opravdu nemůže každý. Například on sám. Je přesvědčen, že nemůže - a to stačí. Tím uvolňuje místo těm, kteří si věří. Díky němu a jeho podobným tam vysoko nikdy není přeplněno. Spousta lidí je při zemi, smíří se se svou prací, jakkoli je otravná. Vždyť se přece nic nedá dělat, do práce se chodit musí a každý musí být rád, že jí má. Jsem jedna z mála lidí, kteří se s tímhle všedním koloběhem života nemíní smířit. Nechci žít od pondělí do pátku a pak se o víkendu modlit, aby hned tak neskončil. Nechci na dovolené brečet, že se musím vrátit do práce. Nechci nikdy vypustit z pusy, že se těším na důchod. Je vůbec možné, že je tolik lidí, kteří jsou rozhodnuti od 18 do 65 let jen přežít?

Jiná známá mi řekla, že já předně nepotřebuji práci, která by mě bavila. Já prý potřebuji změnit přístup. Připusťme, že na tom něco je. Ale já se snažím změnit přístup už od pubertálních let a nějak se mi to nedaří. Jak by se taky mohlo dařit, když jsem byla ve škole, na které jsem trpěla a po ní jsem se dostala na místo, kde moje utrpení pokračovalo?

10 jevů, co mě jako korektorku vytáčí a baví

1. květen 2016 | 22.05 | rubrika: 10 věcí

Korektura není hlavní náplní mojí práce, ale sem tam se jí věnuju. A jsem jí postižená i v soukromým životě. Je to už taková nemoc z povolání (kterou jsem měla ještě dřív než to povolání). Nejsem ale grammar nazi, kterej by slídil v diskuzích a poučoval tam diskutující, co všechno měli špatně a taky nesnáším ty hovada, který se pod názor druhého vyjádří takto: "Nejdřív se nauč gramatyku."

Pozor, je to dlouhý

15. duben 2016 | 22.15 | rubrika: Tajný deník
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.

Co se stalo za prosinec až březen

17. březen 2016 | 20.53 | rubrika: Deník

Napsala jsem tu docela dlouhej článek a pak jsem ho smazala, protože mi z toho bylo úplně úzko. Nechci, aby to někdo četl. Bylo to strašně negativní.

A smazala jsem ho i proto, že jsem zvláště poslední dobou fakt úzkostlivá a díky tý úzkosti se definitivně opravdu bojím toho, že sem vleze někdo, kdo to nemá číst. Kdokoli, kdo mě nemá rád nebo třeba někdo z rodiny. Nechci, aby o mně věděli všichni všechno. Já vim, je to furt dokola.

Jak na sobě pracuju

29. listopad 2015 | 14.46 | rubrika: Deník

decemberOzývám se se svým pravidelným dvouměsíčníkem.

Začala jsem tu psát, co je u mě novýho a tak... a pak jsem se šla podívat, co jsem napsala minule. A zjistila jsem, že půlku věcí, který mě před těma dvěma měsíci trápily a který jsem chtěla změnit, jsem opravdu změnila. Vůbec o tom nevím, že jsem to takhle plánovala... a už vůbec by mě nenapadlo, že to změním do dvou měsíců.

Psala jsem o tom, že bych si chtěla užívat rána (braly mi opravdu hodně energie). A taky že nechci dny jen tak přečkávat (protože to není život). A na obojím jsem zapracovala a vůbec nemůžu věřit tomu, že tak rychle. Už 5x po sobě jsem vstala o půl hodiny dřív a najedla se už doma (místo v práci). Ideálně bych ráno chtěla ještě cvičit, ale to si teda naplánuju na později, ať mě ty změny nezabijou.

V pasti úzkostí

26. září 2015 | 23.37 | rubrika: Deník

Tak jo, nenapsala jsem nic cca 2 měsíce.

Léto pro mě bylo naprosto šílený, a to proto, že bylo 29 tropických dnů (nebo tak nějak). Vedro je mi extrémně nepohodlný a s tím, jak se mám fyzicky silně nedobře, je mi silně nedobře i psychicky. Léto jsem teda přežila v menších či větších úzkostech. A už vím zcela jasně, jaký roční období mám nejmíň ráda - a je to léto. Fuj, když si na to vzpomenu, jak se tomu nedalo uniknout vůbec nikde... Smažila jsem se v práci, venku, doma. Nejlíp mi bylo v autě. Kvůli vedru vzaly za své i moje plány - tedy předevšim jsem si před další taneční sezónou chtěla vybudovat svaly a udělat provaz. Jenže já se radši skoro vůbec nehejbala, protože jedině tak mi bylo aspoň trochu snesitelně. Tak nic.

komentáře (8) | přidat komentář | přečteno: 123x

Splnila jsem si sen o zlatých medailích

14. červenec 2015 | 21.46 | rubrika: Tajný deník
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.

Rychločlánek

1. červenec 2015 | 23.19 | rubrika: Tajný deník
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.